Letmý dotyky...

Vyšla jsem po ránu na zahradu. Slunce mě letmo políbilo na tvář, okrasné keře se uklonily a ozdobily mi vlasy perlami z včerejšího deště. Ona se modře usmívala na dlažbě verandy, drobné lístky vzpínala jako ruce a čekala - čekanka

Tenhle poeticko-náladový fotoblog mne napadal tak nějak postupně. Je o tom, jak se neustále míjíme, něco stále ztrácíme a hledáme, za něčím nebo někým se honíme, čekáme na něco, co nepřichází... a tak podobně.

__________________

Letmými dotyky na displeji     

si vyznáváme lásku.
Promiň nemám moc času,
jsem dost busy.
Sejdem se v tom café
na rohu. OK?
Dáme si presso a
letmý kiss.
Sorry, už zase letím,
brnknu ti later, baby.

Letmo se dotýkáme reality,
než nám zmizí někde
ve virtuálním světě sítí,
do kterých se zaplétáme.
Letmo se pomilujem,
ne jako kdysi
za mlada - není čas.
Dáme si rychlou sprchu   
a zase poletíme
každý někam jinam.               

Čekám tu na tebe
už celou věčnost.
Už skoro dvě minuty
světelnýho času 
Letmo se dívám na nohy
kolemjdoucím dívkám,
jak míjí jedna druhou,
letmo se dotýkají.                    

I my dva se tak nějak
míjíme, ani na ten
letmý dotyk
nemáme čas.