Kolej Yesterday forever...

  Nač plýtvat slovy, když vše podstatné je řečeno v krátkém sdělení: "Doba je plná vzkazů, najděte si ten svůj..."  - (Pavel Šrut: 3. dubna 1940 - 20. dubna 2018) ---------------------------------------------------------------------  

Dovolte mi poslat alespoň krátký vzkaz tam nahoru do nebe básníkovi, který uměl hladit duši: Děkuji za Vaše krásná slova...

Pavel Šrut: Kámen v září

Nyní a zde a znovu
pod obnaženým nebem,
v Moorově krajině
se sochou ženy
s ústy rozbolavělými
skelnými chloupky broskví.
A nikdy právě jen nyní
a nikde právě jen zde.
V kruhu.

Cesta vzhůru je cestou dolů
a já v návratech
zas jednou nohou na útěku.
Pomalý střípek koluje v krvi
Moorovy sochy.
Kámen let padá.
Kámen letu.

Slova se mění, stejná řeč.
Nacházíme jen to, s čím se míjíme.
Poblíž a nikdy blízko.
Umíme promlouvat jen mlčením.
Jsem vyzáblý a vrhám kyprý stín
Daleko, ale nikdy vzdálen.
Umím se hájit jen vlastní obžalobou.
Kámen dne padá.
Kámen dna.

(ze sbírky Červotočivé světlo)

(hudba: Petr Skoumal, text: Pavel Šrut)