Kdo neumí, učí aneb Jak je to s tím českým školstvím?

V souvislosti s plánovanu stávkou učitelů, padají zde na blogu různá kategorická tvrzení typu: A za co by jako chtěli brát více peněz? Stejně velká část učitelů je k ničemu (rozuměj, jejich práce je zbytečná) a jen málo z nich...

...umí opravdu učit a získat si autoritu dětí.

Hm, zajímavé názory.

Jako člověk "od fochu" bych zde chtěla přilít trochu toho oleje do ohně svými vlastními postřehy. Souhlasit se mnou nemusíte, ale tak už to tady na blogu holt chodí. Důvodů, proč jsem se dopustila tohoto písemného projevu, je celá řada:

a) Nesnáším kategorická tvrzení a paušalizování.

Ano, v každém oboru se najde celá řada lidí, kteří nejsou odborníci na slovo vzatí, dělají své profesi ostudu, práci flákají levou zadní (jen tak aby se neřeklo), chodí do ní s nechutí a nulovou motivací něco měnit a o něco se snažit. Toto se však netýká pouze profese učitelů, ale i prodavaček v samoobsluze, bankovních úředníků, pošťáků, manažerů..., zkrátka kohokoliv.

Ve svém okolí vidím mnoho rozličných typů učitelů: Mladé zatím ještě nadšené a realitou nezkažené absolventy pedagogických škol. Rozhodně je nevystudovali proto, že je jinam nevzali, naopak zůstali na nich (až na pár výjimek, kterým šlo zřejmě jen o VŠ diplom) s odhodláním učit a vychovávat. Dále tu máme střední generaci, která by měla být na vrcholu svých profesních sil a měla by už být vyléčena z ideálů mládí, neb zkušený kantor ví už dávno své o tom, že pedagogická teorie se velmi liší od praxe. Kromě své práce musí také zvládat rodinu, stárnoucí rodiče a milión jiných mimopracovních povinností. Není tedy divu, že už někteří nejsou v takové kondici jako "mlaďoši".

V žádném školním pracovním kolektivu nechybí ti, co už to mají "za pár". Buď jsou pro své mladší kolegy studnou inspirace a moudrosti a nebo odstrašujícím příkladem, co udělá z člověka více než třicet let práce ve školství: profesní únava, vyhoření, nechuť přijímat nějaké "novoty".

A na konec za zmínku stojí i ti, kteří ve stejném (zde učitelském) povolání zůstali dlouhou dobu tak trochu z pohodlnosti a neochoty vybočit ze zajetých kolejí. To jsou takzvaní rutinéři či uspávači hadů, kterým ani tak nejde o to, něco naučit (sebe či své svěřence), ale odkroutit si pracovní dobu a užít si "zasloužených" prázdnin a jiných učitelských "vymožeností" (přímá pracovní doba do dvou, dvakrát týdně do čtyř, nepřímou pracovní dobu - tj. přípravy, opravování, sebevzdělávání, atd. až tak moc neřeší). Mnozí z nich možná také kdysi vstupovali do školství z přesvědčení o správnosti své volby, ale tak nějak je semlela životní realita. Těchto jedinců není většina (jak tvrdí část veřejného mínění), ale co si budeme namlouvat, existují.

b) Ve velké části společnosti panuje představa, že si učitelé mohou za své "neprestižní" postavení sami.

Mnoho "odborníků" přes školství se rádo nechává slyšet: stejně je tam v tý škole nic pořádnýho nenaučej´a ani si neuměj´ zjednat pořádek. A k čemu vlastně to vzdělávání je? Podívejte se na XY, ve škole propadal a kam to dotáhl! A těch peněz co za to bere!

Tohle vážně poslouchám se ztuhlým úsměvem na rtu a se skřípějícími zuby.

Fakt, že učitelská profese má i nemá určitou společenskou prestiž, souvisí s tím, jak vnímáme důležitost vzdělávání pro život. Postoj k učení získává dítě do značné míry už v rodině - vzdělání rodičů, prostředí ve kterém dítě žije, socioekonomické poměry rodiny, atd. do značné míry formují naše životní cíle a preference. Někdo se učit chce (má ve svých rodičích vzor a podporu) a jiného by k tomu nepřinutili ani holí. Takže řeči typu: "vona je ta úča (na ZŠ je to většinou žena) nemotivuje, aby se učili...", jsou tak trochu nesmyslné a dost alibistické. Na prvním stupni školy musí dítě motivovat nejen škola, ale v prvé řadě právě rodina, která má dítěti pomáhat pěstovat určité učební návyky. Tímto neházím veškerou zodpovědnost na bedra rodičů. Kvalita základní školy je vždy klíčová. Ano, nevylučuji možnost, že necitlivý přístup některých učitelů opravdu může dětem školu nadobro znechutit.

Později ve starším školním věku je to s tou motivací všelijaké. Dítě má celou řadu zájmů a mimoškolních aktivit, takže škola určitě nestojí na prvním místě. Strašit potomka větou: "když se nebudeš učit, skončíš u lopaty", je ztráta času. To nám dítě nezbaští, leda se nám vysměje. Navíc, proč by se náctileté mládě namáhalo s nějakým tím učením, když stejně vše potřebné a k životu užitečné najde na Googlu, že?

To je právě ta noční můra školního vzdělávání, že se na nás valí přehršel informací a požadavků, o kterých si často myslíme, že jsou k ničemu. Ani tady nechci zevšeobecňovat, že školní osnovy rigidně trvají na biflování zbytečností. Jsou i školy, které nabízejí celou řadu zajímavých projektů. Ty se ovšem většinou neobejdou bez podpory (nejen finanční) rodičů a spřátelených organizací.

Jo a jak je to s tou autoritou a zjednáním pořádku? Nelžeme si do kapsy, když nemá dítě vštípená základní pravidla chování už z rodiny, kantor to horko těžko může změnit, i kdyby si hlasivky uřval k smrti. Nezastávám názor, že dobrým učitelem je ten, kterého se děti bojí tak, že se neopováží ani sebenepatrně zazlobit. Učitel musí mít přirozenou autoritu, ale rozhodně nesmí pouštět děs a hrůzu. Musí mít respekt svých žáků, ale také umět respektovat je samotné. Bohužel ne všichni učitelé tuto dovednost mají, asi tak jako ne všechny kadeřnice umí krásně a kvalitně ostříhat vlasy.

c) Za našich mladých let byl učitel Někdo, teď je akorát terčem posměchu. Kam to školství spěje?

Jasně, za naši mladých let bylo leccos jinak. Báli jsme si říct svůj názor, hlavně aby se ten náš kluk/holka dostal na pořádnou školu, udělal/a maturitu a nevybočoval z řady. Co k tomu více říci? Časy se mění. Školství spěje přesně tam, kam i zbytek společnosti.

d) Učitelé mají dostatečně vysoké platy, pořád jim přidávají,tak proč pořád mrmlají?

Jo taky dobrý argument. Většinou ho slyším od lidí, kteří dané problematice "velmi rozumí".

Kdo z nás je spokojený se svým platem? Snad jen ti, co berou o několik řádů více než většina běžných zaměstnanců, potažmo živnostníků. V učitelské profesi nikdy nadprůměrně vysoké platy nebudou, ale s tím tak nějak lidé, kteří ve školství působí, počítají. A pokud se s touto skutečností někdo v zásadě nesrovná, většinou odchází jinam. Také možnost.

Když učitelé stávkují, není to jen o tom, aby dostali o pár stovek přidáno (víc jim stát stejně nedá), ale aby řekli nahlas, co je (podobně jako jiné profese) pálí: nechtějí být fackovací panáci státu, populistických politiků a šílených strůjců všelijakých školských reforem. Chtějí lepší materiální vybavení, lepší status ve společnosti a trochu více úcty (pokud si ji zaslouží) veřejnosti.

Souhlasím s tím, že veřejnost má právo vyjádřit svůj názor, kdo je a kdo není dobrý učitel/lékař/úředník/řidič tramvaje/policista apod. Souhlasím s tím, že za kvalitně odvedenou práci by měl dostat člověk lépe zaplaceno než za tu odfláknutou.

Vy, kdo se ve školství nepohybujete, neházejte všechny učitele do jednoho pytle, nenahlížejte na školu jako na zkostnatělou a systémově neprůhlednou instituci požírající peníze ze státního rozpočtu. Nevěřte tomu hloupému rčení, že kdo neumí, učí. Řekla bych to jinak: kdo neumí, ať neučí.

Toť vše, co mám momentálně na srdci. Díky za přečtení. :))