Dopisy na tábor
Klasika.
Ještě než autobus plný rozdováděných táborníků dorazí na místo určení, musí se vydat stejným směrem dopis od milujících rodičů, tak aby byl doručen nejpozději za dva dny a dítě netrpělo pocitem, že je dočista opuštěné a bezprizorní, protože se na něj vlastní rodina vykašlala, kdežto Pepíček z vedlejšího stanu už dostal šest dopisů hned první den tábora!
No jo, ale nezapomněla jsem náhodou ten předem napsaný pohled doma? A je na něm vůbec známka?
Zbytečné obavy, mám ho samozřejmě s sebou v kabelce. Byl napsán v nejpřísnějším utajení někdy v době mezi smažením řízků na cestu a balením kufru, a stylisticky a obsahově je, no přiznejme si to, poněkud slaboduchý a primitivní:
"Milé děti.... Jak se máte? My se máme dobře. A co počasí. Je pěkné? Tady to celkem ujde... máma a táta"
Četli jste už někdy něco přiblblejšího?
Jenže o čem má člověk psát, když od chvíle, kdy se rozloučil se svým dítkem, uplynulo asi tak deset minut? Váš rodičovský úkol zní jasně: pište, pište, pište - i kdyby nebylo o čem. Ono také většinou není. Přece nebudu vlastním ratolestem psát: tak jsme si konečně po sto letech vyrazili s kámoškama na dvě deci.... a ráno mě pak z toho šíleně bolela hlava, nebo: v práci to bylo jako vždy otrava, večer v televizi zase nic kloudného nedávali a v koutě na mě už několik týdnů zuby cení přetékající koš s prádlem k vyžehlení.....
Prostě táborová korespondence, je pro mne hotové utrpení. Proto když děti dostatečně povyrostly, hned jsem jim vyložila karty na stůl: nečekejte dopis (no tedy spíše pohlednici) dříve než v druhé polovině týdne, to víte poštovní služby nepracují rychlostí blesku....
" To nevadí", řekly děti téměř lhostejně a bezstarostně "stejně nám tam píšete jen samý blbosti..."
No není to na pár facek, takováhle ´upřímnost´? Kdo je to učil, říkat rodičům pravdu do očí?
Počítám si v duchu do deseti, polknu ostřejší slovo a nasadím sladký mateřský úsměv: "No hlavně nezapomeňte taky napsat vy nám..."
"No jó porád", dostane se mi láskyplného ujištění.
Koresponďák od dětí většinou dorazí asi tak v úterý. Zkušení táboroví vedoucí totiž hned první den, ještě než si děcka stačí vybalit a rozutéct se k jiným zajímavějším činnostem, zavelí: "A nyní všichni napíšou dopis rodičům - dorazili jsme v pořádku, máme se dobře, atd. atd..."
Někdy to bývá jediná zpráva od milujícího potomstva za celých čtrnáct dní. No zkrátka nemají čas.
Naše pubertální děti jsou přece jen za ta léta společného soužití celkem vycepovány díky dlouhodobému výchovného působení svých zploditelů, takže ví, co se sluší a patří - nakrmit rodiče hladovějící po informacích alespoň stručnou zprávičkou, když se tábor začíná chýlit ke konci. Něco v duchu: aby se vlk nažral a nezabralo to příliš mnoho času...
Takže asi tak dva dny před očekávaným příjezdem našich drahých miláčků najdeme v poště umatlaný lístek zhruba tohoto znění: "Stále ještě žijeme. Čau...."
Co chtít víc?
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
- Počet článků 333
- Celková karma 12,24
- Průměrná čtenost 873x