Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...

Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...

...partu kamarádů, kteří se vyznají v google mapách lépe než vy. Zalovte v prasátku či peněžence a můžete vyrazit.

Tentokrát na západ. Tam to ještě neznám, takže mé představy a očekávání jsou asi trochu zkreslené: lázeňská města, těžba kaolínu, mírné kopce a německé názvy všude, kam se podíváš. No možná od každého něco, ale rozhodně bych si měla trochu oprášit své zeměpisné znalosti.

Tak třeba konečně už vím, co znamená záhadná zkratka SOOS. Totiž, ona to není zkratka, jak jsem se mylně domnívala, ani opravdu zoufalý výkřik o pomoc (proto ta samohláska navíc) ale něco úplně jiného...

Bažiny, mokřady a přilehlou záchrannou stanici pro zraněná zvířata jsem si užila, zato na návštěvu jednoho z místních pivovarů jsem se moc netěšila, protože nepiju pivo, bude tam zima případně horko...a tak dále.

Oprava, začala jsem pít pivo. Tenhle místní nápoj mi překvapivě dost zachutnal. Tak trochu připomínal nahořklý birell z angreštu nebo ananasu. Milovníci tradičních pivních značek (nebudu jmenovat) sice reptali: no není to XY... Ale já jsem rozhodně nelitovala.

Výklad místního sládka jsem doslova hltala jedním dechem... Musela jsem si dělat poznámky:

Nejlepší věci vznikají strašnými katastrofami. První pivo vzniklo omylem v Mezopotámii.

Ve víně je pravda, v pivu svoboda a ve vodě bakterie (údajně řekl Luis Pasteur).

Pivo dávali pít naši předkové dětem.

Po pivu neumřete..., pivo roste do krásy a stárne..., pivo je zdraví prospěšný produkt...., ideálně 2 piva denně...

Tenhle Summer Ale (název místního produktu) je totální nepivo (asi proto mi zachutnalo :))

Třetí den našeho cykloputování jsme slezli ze sedel a vydali se relaxovat do nedalekých Františkových lázní.

V rámci odpočinkového dne jsme zašli do lázeňského bazénu a pak na masáž. Ta mi bodla už kvůli permanentně zablokované páteři. Taky mi zde rázná paní na chvíli namasírovala ego - totiž považovala mne za někoho jiného...

Asi takhle: na některých místech neoplývám zrovna konverzačním talentem - například u zubaře, když mi ošetřující lékař neustále něco strká do pusy, na lanovce (nesnáším výšky a mám co dělat, abych vůbec dýchala natož mluvila) a podobně to bylo u paní masérky, která mi razantně hnětla bolavé svaly, takže jsem se zmohla jen na občasné heknutí. Nicméně, ona si v mluvení převážně vystačila sama. Naše konverzace probíhala asi takto:

Ona: "Takže vy jste u nás ve Frantovkách jen na jeden den?"

Já: "No my jen projíždíme kolem..."

Ona: "A jakto že vám hned dali náš župan?"

Já (provinile s heknutím): "To nevím..."

Ona: "A na co vy vlastně hrajete?"

Já (překvapeně): "No vlastně na nic... Proč?"

Ona: "No jste přece z té známé hudební skupiny, ne?"

Já: ?????

Takže asi takhle jsem se stala na pár minut členkou jakési známé hudební skupiny. Doufám, že jsem paní masérku moc nezklamala, že nejsem celebrita ale jen náhodná turistka, která na skok navštívila lázně.

Pokračování příště. :))