Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...

Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...

...protože život je plný nepředvídatelných okolností, na které se předem nepřipravíte.

Původní plán byl balit se na dovolenou do krásné přírody v zahraničí. Tomuto plánu předcházely asi půlroční přípravy typu kdy, kam, kudyma a tak podobně. Nad touhle výpravou stále visely otazníky, jestli se vůbec uskuteční, ale pak když už všichni potenciální účastníci potvrdili, že určitě ano, nastalo těšení a gůglení různých nápadů a vychytávek, aby vše klaplo.

Realita je někdy překvapivě jiná. Pár dní před odjezdem se může semlít leccos: nehoda, zranění, nemocnice... a pak plány berou za své. Stane se. Tedy ne přímo mně, ale i bolest jiných bolí. Takže co teď?

Narozeninový den strávím tak nějak posmutněle. V životě je všechno relativní a čím je člověk starší, tím se tak nějak víc s touhle skutečností učí žít. Hlavní je mít nějaké záchytné body a vědět, že po blbých dnech přijdou i ty dobré. Aby mi to smutnění šlo lépe, pouštím si náhodně filmy z Youtube. Třeba přijdu na jiné myšlenky a pocvičím si angličtinu.

Kromě osvědčených komedií z prostředí amerických high schools (jako bych neměla té naší střední školy během roku dost) vybírám filmy podle zajímavých názvů. Předvídatelným romantickým komediím se spíše vyhýbám, Rosamunde Pilcherová už mi připadá poněkud schematická: On se do ní zamiluje, ale je tu v cestě milenka, snoubenka, bývalá tchýně, zadlužené panství. Nebo: ona ho nechce zprvu ani vidět, protože je jí nesympatický, je arogantní, má milenku, snoubenku, bývalou tchýni či zadlužené panství... Ale znáte to, nakonec si padnou do náručí. A zazvonil zvonec. A všichni jsou happy.

Tak tohle ne. To mé splíny nezažene. Nakonec na mne vyskočí americký film: Sedm věcí, které musím stihnout do 30 (název volně přeložený z angličtiny). Hm, to nezní špatně, až na to, že já už do 30 nic nestihnu, leda bych vrátila čas o pořádný kus zpátky. Nicméně jsem se rozhodla vypůjčit si tento název filmu pro svůj článek, avšak lehce ho modifikovat: Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60.

Tak tedy:

1) Naučit se brát svůj věk s nadhledem: není mi dvacet, na diskotéku by mne už asi nepustili ani s doprovodem mladší osoby, ale to neznamená, že se také nemůžu bavit. Přiměřeně svému věku? Ale co je to přiměřeně?

2) Zbavit se předsudků typu: na to jseš už moc stará. Tuhle mne pobavila paní zhruba mého věku (taky učitelka), se kterou jsme ve vlaku cestou na školní vodácký výlet zapředly rozhovor. "A vy také pojedete v lodi?", ptala se paní učitelka téměř zděšeně. Zajímavé je, že se totéž nezeptala o tři roky staršího kolegy, který seděl vedle nás s pádlem v ruce a celou výpravu organizoval. "Ano, já dokonce jezdím i na divoké vodě", řekla jsem hrdě a paní učitelka vyvalila oči buď údivem nebo zděšením. No a co? Chtěla jsem dodat. Příští rok začnu s parašutismem... (no to asi ne, ale možná časem, až se přestanu bát výšek).

3) Prožít aspoň ještě jednou věci, které byly před dvaceti lety samozřejmostí, ale nějak jsem na ně pozapomněla: nebyl čas, nebyla možnost, přemohla mne lenost a jiné blbé výmluvy...

4) Najít ztracené... nemyslím mládí, ale spíše..., no to tady raději nebudu podrobněji rozebírat - doplňte si sami.

5) Naučit se být realista. Totiž, zatím v mém životě asi spíše převládá idealismus. Snění to je sice hezká věc, jenže když se člověk vznáší kdesi nad obláčky, maluje si vzdušné zámky, namlouvá si něco, co se pak nestane, nutně musí jednoho dne dopadnout na holou... zem (dejme tomu, případně si opět doplňte sami) a nabít si čumák.

6) Naučit se nacházet nejenom hledat (úzce souvisí s bodem 4 a 5). Teď nemluvím o ztracených klíčích, brýlích, dokladech, mobilu a jiných zajisté potřebných věcech, které člověk mého věku neustále ztrácí, neb si nepamatuje, kam je před pěti minutami položil. Jsem věčný hledač a málokdy nacházím to, co bych opravdu chtěla. Na druhou stranu, při tom hledání občas narazím na něco překvapivého, nečekaného, na co bych sama nepřišla... V životě se děje spousta náhod, ale člověk nemůže čekat, že mu spadnou samy do klína. Musí jim jít trochu naproti.

7) Napsat a vydat svou vlastní knihu. Můj velký sen už hodně hodně dlouho... O čem? Třeba úplně obyčejné povídky, detektivní příběhy nebo pohádky. Na paměti jsem ještě moc mladá a navíc, já si houbeles pamatuju.

Takže takhle, asi bych mohla přidat do seznamu mnoho dalších položek, ale už kvůli nadpisu jsem ho zredukovala jen do sedmi bodů. Na každý mám jeden rok, tak snad to zvládnu. Držte mi palce.

Přeji hezké letní dny, opatrujte se a zas někdy příště :))