Cesta do Tramtárie a zpět I. aneb Jak jsem se nenaučila albánsky

Ježišmarjá, to je takovej ten stát jak sou ty teroristi s tím hadrem kolem hlavy, že jo? No tak hlavně aby tě neunesli! To byly první reakce, když jsem oznámila okolí, že pojedu do Albánie jako náhradník místo nemocné kamarádky...

...No tak hlavně v klidu. Žádný teroristi, hadry kolem hlavy a podobně tam nemají. Afghánistán je přeci jen o nějakých čtyři tisíce kilometrů dál. Tohle je civilizovaná Evropa, kousek pod Slovinskem, Chorvatskem a Černou Horou - jsem si to vygůglila, ne?

Co bych ještě měla vědět o téhle zemi, která pro mne až dosud byla jakousi vzdálenou neznámou Tramtárií, kde se mluví podivnou neslovanskou řečí, mají zde největší koncentraci bunkrů v Evropě (možná i na světě), kde bylo v době komunismu přísně zakázáno praktikování jakéhokoliv náboženství, a přesto zde mezi paneláky narazíte na mešity, křesťanské či pravoslavné kostely stojící hned vedle sebe, kde se snoubí snaha o západní luxus se zdánlivou chudobou a jednoduchostí a tak dále?

Pro začátek jsme dostali od cestovky, se kterou jsme se tam vypravili, jakýsi jednoduchý manuál: Prvním důležitým poznatkem bylo, že některé veřejné toalety nepoužívají rozlišovací piktogram pro dámy a pány, takže si musíte hodit korunou (případně místním lekem), zda půjdete do dveří označených burra či gra. Já jsem na druhý pokus zvolila tu druhou možnost. Naštěstí tato situace nastala pouze jednou, a to ve městě Krujë, kde měli za tržištěm WC zdarma - no podle toho to tam také vypadalo. :(

Dále je dobré vědět, že přikývnutí znamená nesouhlas a samotné slovo "NE" se v albánštině řekne "jo". V obchodech (ne všech) se dá platit eury, přestože Albánie není v EU, ale většinou (pokud vyloženě netrváte na eurech) vám vrátí hromadu leků (1 euro je asi 119 leků). Jinak se s místními obyvateli většinou domluvíte základní angličtinou, němčinou ale i česky. Slovům jako "dobrý den" a "nerozumím" celkem rozumí, koneckonců černohorsky se to řekne podobně.

A jak to tam vlastně vypadá? Dost zbytečných slov, posuďte sami:

 

 

 

 

Hlavní město Tirana.
Tenhle stánek s občerstvením ve mně nebudil úplně důvěru, cože to tam píšou o sepsi?

 

Tomuhle naštěstí rozumím. Tohle byl jakýsi chladící rám uprostřed parné silnice.

 

Typický pohled na místní zástavbu.

 

Jak už bylo řečeno, v Albánii se nachází extrémní množství bunkrů z dob vlády diktátora Envera Hodži (1945 - 1985).
Některé z nich slouží jako muzeum či galerie, jiné jako pastevecké přístřešky v horách.
Něco málo jsme se dozvěděli o historii Albánie v tiranském muzeu na Skanderbegově náměstí. Bohužel u expozice z novodobých dějin chyběly anglické popisky, nicméně tenhle výjev by byl srozumitelný i bez komentáře.

 

Bohužel jsme neměli moc času si prohlédnout Tiranu z blízka, tak alespoň nabízím pohled z výšky - vyjeli jsme lanovkou do pohoří Dajti, které se tyčí nad tímto městem.
Cesta dolů lanovkou je pro mne vždy poněkud adrenalinový zážitek - mám fóbii z výšek. Abych se uklidnila, četla jsem si bezpečnostní instrukce v kabince lanovky. Netuším, co tam bylo napsáno, ale to nevadí.
Poslední letmý pohled do ulic hlavního města - cestou jsme míjeli několik obchodů s obuví, poněkud mne překvapilo, že v regálech byly boty vystaveny tak nějak nahodile (možná nějaký místní zvyk: najdi si druhou botu do páru). Patrně šlo o nějaké výprodejo

To nejkrásnější z dovolené v Albánii nás teprve čekalo: nádherné hory a výlet po jezeře Komani, ale to si nechám až na příště. Jak uvádím v nadpisu, albánsky jsem se bohužel nenaučila, tedy asi kromě pěti slov - rozlišení WC na dámy a pány, slova "hyrje" (vstup) a "datje" (výstup) a tolik potřebného slova "NE".

Jo, jo, tak snad nejsem v těch jazycích úplně marná. :))

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Pavla Kolářová | pondělí 18.7.2022 15:38 | karma článku: 16,50 | přečteno: 346x