Baletit můžete skoro v každým věku aneb Tancuj, jak umíš...

Do tanečních jsem chodila cca před třiceti lety. Mezitím jsem absolvovala pár vesnických tancovaček, dočesnou, maškarní bál, skotské hopsání zvané "ceilidh", několik roztančených svateb a asi tucet maturitních plesů, kde jsem...

...s větším či menším úspěchem předstírala, že kromě valčíku, polky, ploužáku a mazurky ovládám i ten zapeklitý waltz. No jak kdy, ale o tom bych se tady nerada rozepisovala...

___________

Léto se dá trávit různě: u moře, v horách, na samotě u lesa nebo taky doma pod slunečníkem v zahradním lehátku s rozečtenou knížkou na klíně. Nestěžuji si, i v Praze je pořád co dělat a tím nemyslím courání po památkách nebo nákupních centrech. To první provádím ve svém rodném městě tak nějak celoročně a na to druhé mne fakt moc neužije.

Tak teda, když už se mám část svých tvrdě zasloužených učitelských prázdnin flákat v Praze, tak ať to stojí za to: koupila jsem si letní permanentku do taneční školy a mám v plánu každý volný den strávit v tělocvičně a učit se různé druhy ladných pohybů (jako by mi nestačil ten tanec v průběhu školního roku).

Zatím mám za sebou jen pár lekcí, ze kterých jsem si odnesla následující poznatky:

1) Vím přesně, kde mám trup a kde boky, ale zkuste je oddělit od sebe. Prostě nedokážu na povel hýbat jenom hrudí, levým bokem a pravým ramenem nebo vyzývavě vypnout poprsí, aniž by se hnuly i jiné svaly. Čím více na to myslím, tím méně se to daří. Práce s pánví (vlastní, ne tou kuchyňskou) a vrtění pozadím mi jdou zatím celkem obstojně, jen mám trochu obavy, abych si při tom usilovném kroucení nevyhodila bederní obratel nebo kyčle. Zato s bustou mám trochu problémy - samostatný posun doprava, doleva, dopředu, dozadu moc nezvládám, neboť zbytek těla bohužel není vytesaný z mramoru a dělá si tak trochu, co chce.

2) Hlavní je nedívat se na sebe do zrcadla, ani ne tak proto, že bych se lekla svého zchváceného obličeje a roztřesených faldíků, které v tanečním sále nikam neschováte a ještě navíc vyniknou. Pohled do zrcadla mne děsně rozptyluje a mate, takže si pletu taneční kroky a nesoustředím se na pokyny "vpravo" a "vlevo". Možná to nějak souvisí se zákony optiky, lomem světla, osou odrazu nebo (to asi spíše), že už si přece jenom po těch letech tu Latinu (taneční samozřejmě, o klasickém jazyku nemůže být ani řeč) poněkud nepamatuju. Nejlepší je mít před sebou někoho šikovného a koukat mu permanentně pod nohy, tak jedině jsem v obraze, co mám dělat a kterým směrem jít.

3) Důležitá je též vhodná taneční obuv. Vyplatí se osobně navštívit specializovaný obchod pro profesionální tanečníky, kde vás velmi ochotný a milý prodavač přesvědčí o tom, že na vaši nohu (mám běžnou velikost 39, ale široké chodidlo) ani v přeplněných regálech nic nenajde. Když jsem vznesla jediný požadavek, aby to nebyly střevíce na jehlách, nabídl mi asi patero ucházejících modelů. Nicméně asi po půlhodině zkoušení se mne upřímně zeptal, jestli v tom hodlám tancovat nebo trpět. Nakonec jsem to vyřešila zakoupením plátěnek v jednom nespecializovaném obchodním řetězci. V tanci sice zatím nevynikám, ale moje boty jsou vedle elegantních střevíčků ostatních zcela nepřehlédnutelné - jsou to totiž jasně červené tenisky. Tak trochu mi evokují jeden z prvních hitů začínající Lucie Bílé (Neposlušné tenisky).

4) Vůbec neřešte, jaká hudba se line z přehrávače. Pokud je to zrovna Čajkovského Labutí jezero, předstírejte, že jste krásná, jen trochu nemotorná labuť v hejnu mnohem zkušeněji se pohybujících družek. Při profláknutém songu "Cotton eye Joe" od Rednex se vžijte do toho, že cváláte prérií jako kovboj (a zkuste zapomenout na to, že tuhle "odrhovačku" slyšíte asi tak třikrát denně v reklamním spotu s plyšovými zvířátky na farmě propagujícími jistý supermarket). A když zazní electro-pop "I´m sexy and I know it" v podání dua LMFAO, nenechte se rozhodit obsahem písně a tancujte se vší vervou a grácií a prostě věřte tomu, že to vypadá (celkem) sexy.

5) Neslouží vám paměť jako za mlada, takže nedáváte, v jakém sledu jdou po sobě figury zvané "vějíř", "okénko", "cucaracha", "New York" ,"boky-boky-prsa-prsa", "vytáčka", "překřížit", "zakřížit", "cha-cha-cha" a podobně? Nezoufejte, v tomto případě platí bod dvě - permanentně sledovat cizí nohy a doufat, že to dotyčný/ná dělá správně.

6) Nemějte obavy z toho, že budete v taneční skupině zaručeně nejstarší, a že se kolem vás budou všichni účastníci (tedy převážně účastnice) kurzu ladně vznášet jako víly na palouku za svitu měsíce. Buďte v klidu, jak nás ubezpečila lektorka orientálních tanců, její hodiny občas navštěvují i seniorky. Když jsem se poprvé rozhlédla kolem sebe, s potěšením jsem konstatovala, že více než polovina tančících "víl" je zhruba mého věku i starší a jen tu a tam zavítá někdo přes dvacet. Taktéž mne potěšila slova jedné cca o deset let starší paní, která se svěřila své kamarádce, že zítra jde na hodinu baletu, protože Mirek (lektor) je prostě boží.

7) Propocená trika, mírně bolavá záda, hýždě, kyčle, stehna a  další svaly a klouby mi za tu námahu stojí. Pohyb je zdravý, uvolňuje endorfiny a snižuje stres. Takže dokud se můžu hýbat, není na co si stěžovat. No co, tak netančím zrovna jako víla, ale tak nějak všelijak, jak mi to zrovna jde... a o tom to je, ne?

Přeji vám krásné prázdniny a dovolenou a za někdy příště. :))