Tomio Okamura spíše jako ministr! Aneb o všech kandidátech...

Jako každý, i já mám svůj názor na kandidáty, tak jsem si  probrala, co nám to zbylo po vyškrtání hlasů. Při vší úctě - na prezidentskou funkci podle mě je vhodná osoba starší, morálně na výši a rozjímavá. Na tuto funkci je doslova škoda mladého energického člověka, který by mohl odvést spoustu práce v jiných vládních pozicích, kde je třeba nápadů, svižnosti ducha i těla a vůle pracovat.

Pan Okamura je člověk, stejně starý jako já – navíc velmi energický, plný nápadů a plánů. Obávám se, zda by se v prezidentské funkci nenudil. Ono tam není moc možnosti cosi zásadního změnit, či navrhnout. A zpřísněný protokol a pomalý denní plán je pro mladého člověka také poněkud nudný. Já bych jeho zkušenosti například ráda viděla ve funkci ministra financí, nebo ministra dopravy. Určitě by byl lidštější a férovější, než nynější ministři v těchto resortech. A je v podstatě jedno, do kterého by se pan Okamura pustil jako do prvního. V obou je co napravovat, ať již by nahradil pana Dobeše, který teď odchází, nebo by to konečně někdo převzal po Kalouskovi. To jsou oba resorty, které jsou myslím Tomio Okamurovi velmi blízké, právě pro jeho dosavadní počiny, podnikání a zájmy  finanční i cestovatelské, to vše je určitě zdrojem bohatých zkušeností právě pro řízení a konečně i přeorganizování těchto dvou ministerstev, která se mi jeví u nás v nejhorším stavu. Respektive, ve stavu, kdy tam mizí logika a viditelnost toku peněz a chtělo by to tak trošku podnikatelský naturel, aby se tolik neutrácelo za zbytečnosti, podvody a úplatky.

Na prezidentské funkci by bylo myslím vhodné mít spíše staršího reprezentativního rozvážného člověka. Ale zase ne tak moc „rozvážného“ jako pan Zeman nebo pan Schwarzenberg, chtělo by to přeci jen ještě více energie. Spánek může překvapit v důležité chvíli a to bychom neradi. Při vší úctě k těmto pánům, se mi jeví jako seriózní kandidát ve správném věku pan Fischer, který je mi sympatický a i jako rozumně jednající politik v minulosti vše zvládl. Jen mi někde vzadu vadí to členství v KSČ, stejně jako u Vladimíra Dlouhého. Přesto pana Fischera bych si jako prezidenta dokázala představit.

K dalším kandidátům. Pana Franze si vážím jako pedagoga a originální osobnost, ale jeho kandidaturu beru jako zajímavou recesi, nezastupuje určitě většinu lidí a jejich názor, navíc - nedokážu si představit jeho fotky v třídách škol, na poštovních známkách a už vůbec ne na významných setkáních hlav státu, při důležitých vážných situacích, kdy prostě jeho zjev může vzbuzovat spíše úsměv, zejména u člověka, který ho zatím nezná. Jinak jako člověk může být zajímavý, neberu mu jeho vzdělání ani ambice.  

Prosím, ať prominou pánové Sobotka a Dienstbier, ty rovnou vylučuji ze „svého“seznamu kvůli jejich členství v politické straně. Jednu z nich nemusím a druhé nevěřím.

Když se tedy podívám na seznam kandidátů, s panem Okamurou mi tam zůstávají ženy. Paní Bobošíkovou považuji za ženu částečně pod vlivem svého manžela, a nemohu si jí vážit jako stoprocentně samostatnou osobnost, co se týká názorů a ovlivnitelnosti. MUDr. Roithovou bych určitě jako specialistu viděla spíše ve zdravotní pozici. Tak už asi tušíte, kam mířím. Mířím k někomu, koho považuji za morálního i myšlenkového nástupce Václava Havla. Mířím ke jménu, které ve mně vyvolává naděje mírumilovné společnosti, je pro mě vzorem vysoké neúplatné morálky, je vysoce inteligentní a ke všem uctivá. Režim paní Táňu Fišerovou, stejně jako Václava Havla, vytěsnil ze společenského života a o to více je osobou váženou v různých výborech lidských práv, chápe citlivou stránku i těch osob, kterým nebylo dáno do vínku být hvězdami. S panem Okamurou má společné to, že budou oba neúplatní politici se zájmem o člověka jako takového. Ale u paní Fischerové vidím opravdu osobu vhodnou pro prezidentskou funkci právě z toho hlediska, že prezidentská funkce je funkcí morální a je tam důležitá mravní úloha. Věřím tomu, že v paní Fischerové by i zahraniční politici a prezidenti viděli návrat k časům lidství a vřelé komunikace, a vysoce kulturní úroveň jednání a poetičnosti, kterou znal západní svět z dob Václava Havla. Což by bylo po letech vhodné, namísto dnešního představitele arogance směrem k jiným státům či unii.

Tomio Okamura, Táňa Fischerová a Jan Fischer jsou pro mě osoby, které ze seznamu přímo svítí při prvním pohledu. Pana Okamury je na prezidentskou funkci myslím škoda, protože by mohl být mnohem víc užitečný ne výkonných vládních funkcích.

Takže pro mě je velké přání zatím trošku rozdvojené - aby vyhrál pan Fischer, což je částečně prověřená tvář lidskosti v zahraniční politice, ale úplně nejvíce bych si přála paní Táňu Fischerovou – je to pravá morální nástupkyně Václava Havla. Jeho odkaz jako jediná kandidátka může vyzvednout, byla blízkou osobou rodiny a její vysoká morálka představuje to, co nám všem v dnešní době chybí. Klid, kultura chování i projevu, pozitivní obnova lidské společnosti, jejím programem je návrat mravnosti a etiky do mezilidských vztahů a hlavně do politiky. A to je v naší republice rozhodně třeba!