Sudety - odpor proti Hitlerovi v dobových dokumentech

„Proti fašismu, za mír a chléb“ - je heslo demonstrace, která se konala 4. listopadu 1934 - v pohraničí v šesti městech najednou, zúčastnilo se jí přes devadesát tisíc lidí. Jeden ze skvělých "hledačů minulosti", pan Čáslavský, zveřejnil již dávno nalezené dokumenty o tom, jak v sudetské oblasti právě sociální německá strana bojovala a protestovala proti přicházejícímu nacismu. Mějme proto na paměti, že stejně jako Češi v této oblasti, tak i Němci se dělili na příznivce a odpůrce Hitlera.

Cituji pana Čáslavského, nedávno zesnulého milovníka historických dokumentů. Komentář k jeho filmu o protifašistických demonstracích: "Ve filmu si připomeneme událost, která možná nepatrně zkoriguje naši vžitou představu o tzv. sudeťácích. Nebyli totiž všichni stejní... Na úplně neznámém filmu uvidíme jednu z protifašistických demonstrací, které se v těchto neklidných končinách Československé republiky konaly v prvních letech po Hitlerově nástupu k moci. Rozhodující silou, která v Sudetech rázně vystupovala proti fašismu a hlásila se k republice a k Masarykovi, byla německá sociální demokracie, s poslanci Ludwigem Czechem, Wenzelem Jakschem a dalšími v čele." Konec citátu.

A já vám přikládám k této události alespoň fotografie sudetských občanů v Podmoklech, kteří demonstorvali proti zabrání jejich území Německem.

Demonstrace proti fašismu v českém pohraničí (1934). K demonstrantům promluvil také sociálně-demokratický poslanec Eugen de Witte.

První říjnový den nacistické Německo začalo s obsazováním Sudet a okupaci spojilo s okamžitým zatýkáním demokraticky smýšlejících Němců. Podle tiskové agentury United Press byl Adolf Hitler „událostmi posledních dnů velmi vyčerpán" a chystal se na dovolenou. Střílelo se v Podmoklech a v Třinci. 

Přes množství různých politických stran, vydal Adolf Hitler výnos, kterým byla v obsazovaném pohraničí povolena jediná strana - Sudetendeutschen Partei (SdP). Už před příchodem německé armády, která začala s obsazováním oblasti v sobotu odpoledne, však předáci SdP s pomocí oddílů Freikorps zahájili zatýkání mezi protinacisticky smýšlejícími českými Němci, především z řad sociálních demokratů. „V důsledku politické situace v Československu mohl být, ještě před obsazením Sudet německou armádou, zatčen větší počet německých sociálních demokratů," pochvalovala si německá tajná státní policie v dochované situační zprávě, kterou v německých archivech našel historik Boris Čelovský.

Takže vidíme, že Němci - protivníci nacismu byli prvními oběťmi. Hitler nesnesl jakýkoli odpor, natož od lidí, kteří byli stejné národnosti, jako on. Oni to odskákali nejdříve od něj a pak po válce od nás. Je ale logické, že náš český lid byl válkou tak zničený a plný nenávisti proti čemukoliv německému, že neměl zájem řešit, kdo byl s nacisty a kdo s námi. Musím dát za pravdu panu Schwarzenbergovi, že situace nebyla tak jednoznačná, jak se může zdát. Válka je nespravedlivá a krutá, po válce se dělo díky nahromaděné nenávisti mnoho zla. Samozřejmě na obou stranách.

Karel Schwarzenberg v prezidentské televizní debatě 18. 1. 2013 prohlásil, že to, co se roku 1945 stalo, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by se tehdejší vláda za takové rozhodnutí ocitla v Haagu. Za tuto větu je kritizován jeho odpůrci - ale ten člověk má přece pravdu!  I právníci z historického hlediska i z dnešního pohledu poukazují na to, že takové jednání je založeno na nepřípustném použití principu kolektivní viny a že jím v žádném případě nelze ospravedlnit brutalitu vůči civilnímu obyvatelstvu. Je však nutné odlišovat souhlas s odsunem a souhlas se způsobem jeho provedení. Ne každý, kdo schvaluje odsun, schvaluje násilnosti, které jej doprovázely.

Můj názor je, že lidé, kteří spolupracovali s Hitlerem, měli být odsunuti jako zrádci! Ale ti, kdož napomáhali v protinacistickém odporu českým občanům, měli být spravedlivě posouzeni a ponecháni ve svých domovech. Uvědomíme-li si, kolik německo-českých rodin bylo tímto zničeno, nebo kolik českých dětí bylo odsunuto kvůli tomu, že měli německého jednoho rodiče, tak jako země jsme přišli i o své slušné občany. Odsunuto bylo kolem 2,6 milionu osob - když uvážím, že naše republika má 10,5 milionu osob, je číslo odsunutých lidí opravdu velké. Je škoda, že nebyla snaha rozdělit občany na zastánce nacismu a proti-nacistické slušné občany.

Lidé skutečně nebyli vyhnáni podle toho, zda souhlasili s Hitlerem, nebo protestovali a bojovali proti nacismu, byli vyhnáni ze svých domovů podle národnosti. Prosím je třeba si uvědomit, že se mohlo jednat u mnoha rodin o nespravedlnost. Z dnešního právního hlediska by celkový odsun, bez ohledu na názory, byl opravdu nemožný. Kdo si myslí opak, tak přemýšlí bohužel podobně, jako Ti, kdo kdysi zabírali a odsouvali... Oblast byla zabrána Hitlerem jen proto, že tam žili Němci a oblast byla vystěhována námi jen proto, že tam žili Němci. Válka je v tomto nespravedlivá. Ale my již nejsme ve válce, že?