- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jenže se to tak trošku zvrtlo, vznikají názorové rozdíly i ekonomické propady. V některých zemích i vlivem hospodářské krize v rámci unie jsou již protivládní protesty a konflikty. Teď mě napadá - není konflikt opakem míru? Občané bohatších zemí nesouhlasí s podporou chudších a naopak občané finančně slabších zemí se bouří proti nařízením Evropské unie. Navíc nastala poměrně lidsky přirozená situace - ne každý je ochotný svou prací přispívat stejně, některé země s nižší pracovní morálkou očekávají, že unie je povinna je dotovat nadměrně. Takže se jedná spíše o podporu černých ovcí rodiny, místo aby se výrazně pomáhalo „slabším“ členům unie pro dosažení hospodářské rovnocennosti. Ta totiž nebude dosažena nikdy. Země, které nejvíce přispívají, na tom zároveň nejvíce vydělávají - svým výraznějším exportem, smluvně zajištěným odbytem produktů a samozřejmě obchodním i turistickým ruchem, tudíž celkovým zvyšováním životní úrovně oproti ostatním zemím.
Země slabší, či později připojené dostávají dotace, se postupně také hospodářsky vzpamatovávají, ale také dostávají výraznější ultimáta. Národní jídla či tradiční užívané názvy se nesmí používat, diktují se normy, co jak vyrábět, ale třeba i jak zabít při tradičních zabijačkách prase, aby netrpělo. Pánové z Bruselu – my jsme byli civilizovaná země, i než jste k nám nahlédli…
Evropská unie je o kompromisu, ale i kontrole. Je o společné měně a o nastavených pravidlech, ale rozhodně není o společném boji za mír. Nobelova cena míru je tento rok udělena za sjednocení Evropy. Ale opravdu se jedná o mírové zásluhy? Já v tom vidím spíše zásluhy a cíle finanční, spojené s obchodními dohodami a pravidly. Nejsem fanatický euroskeptik, uznávám i to, že unie svými dotacemi do naší země může přinést i něco dobrého. Ale zase nejsem zastáncem názoru, že vše z Bruselu je pro nás dobré. Proto si nejsem úplně jistá, zda se neunáhlili tento rok pánové z norského parlamentu… Ano, slyšíte dobře. Z pěti Nobelových cen je tato jediná udělována komisí, vybranou norským národním shromážděním (forma našeho parlamentu). Komise je shormážděním volena, takže je v podstatě složena z bývalých členů tohoto shromáždění. Od té doby, co jejich cenu míru dostal Jásir Arafat, mám pochybnosti o vlivu politiky a mezinárodních vztahů na tento orgán. Ostatní Nobelovy ceny určují odborné instituce, náležející k oborům, kterých se cena týká. Tam lze doložit určitou vědeckou zásluhu, oceněný projde opravdu odborným posouzením kandidátů.
Z historie Nobelovy ceny míru víme, že rok, nebo i dva roky po sobě nebyla tato cena udělena. Částka za tuto cenu nemusí být vyplacena a další rok je již jiná situace, takže se vynoří ze společenského dění či konfliktu osoba, nebo organizace, která si tuto cenu zaslouží. V případě EU bych osobně viděla či uznala zásluhy za hospodářské sjednocení a kontrolu, ale ne rozhodně mírové zásluhy. Sjednocení Evropy je spíše vedlejší produkt požadované hospodářské stability a kontroly, není to činnost mírová.
Nabízí se mi podezření, zda nejde o druh poklonkování či dotace Evropské unii. Odměna za cenu míru je v současnosti 8 mil. švédských korun (cca 23 mil. Kč). Když už mají být peníze někam vyplaceny, tak proč ne mamce unii, že?
Ale můžu si také myslet, že je cena dána jako motivace k dalším počinům. Že se jedná o zbožné přání skutečné rovnoprávnosti jednotlivých zemí. Nobelova medaile za mír má nápis Pro pace et fraternitate gentium – „Pro mír a bratrství mezi národy“ – tak se naivně můžeme těšit, že se slova naplní…
Další články autora |
Na Ježkovce, Heřmanův Městec, okres Chrudim
2 200 000 Kč