Kolik vás stojí život v sektě

O kolik vás život v sektě připraví peněz. Nebo je to příležitost vydělat? A stojí vás to i jiné hodnoty? Co je to syndrom potopených nákladů?

Mnoho lidí si myslí, že sekty vznikají kvůli prachům...

Tak a jsme konečně u toho!

Jako, že zakladatel pojme ďábelský záměr zotročit si lidi a ti mu pak odevzdají své majetky a on nekontrolovaně bohatne. Pak pokojně v ústraní ti důvěřiví ožebračení členové meditují v jeskyni, nebo třeba spáchají sebevraždu a zakladatel s ďábelským úsměškem odjíždí užívat svěřených peněz do některého tropického ráje obklopen 72. pannami uprostřed Panamy...  Ale tak to není, to je hodně zjednodušující pohled.

Často je cesta do pekla přece dlážděna těmi nejlepšími úmysly. A stejně tak i fenomén sektářství. Tedy vznik určitého odděleného společenství se svými vlastními interními hodnotami a zákony a vizemi a vysokou mírou kontroly jednotlivce. Obvykle Vám kult, či po našem prostě sekta, nabídne něco, co tak zoufale v tom normálním světě chybí, nebo je vzácné a těžké zrealizovat za normálních podmínek. Vznikne společenství, které se z nějakých důvodů obvykle cítí něčím vyšším a vyvoleníhodnějším, než je okolní svět... A zakladatel je často velmi upřímný, byť více, či méně excentrický jedinec. Chce svět zlepšit a lidem pomoci. A může to i myslet upřímně a nezištně. Snad i duch boží, či bůhví vlastně čí mu potvrzuje jeho výjimečnost.

Proč také ne, potenciál a představu božství v sobě prý máme někde asi každý. Začne fungovat společenský mechanismus sycení určitého hladu a potřeb reagujících lidí a časem se celá dynamicky rostoucí společnost zakladateli vymkne z kontroly a džin, který jím byl oživen a vypuštěn si žije svým životem. Pokud zůstane životaschopným dostatečně dlouho, stane se světem sám pro sebe a je udržován v životu svědomitými služebníky a úředníky, kteří v mikrosvětě již vyrostli, a kteří o kontextu s okolním světem nic moc nevědí. A tak ďábelské perpetum mobile již žije svým životem, jehož smyslu nerozumí doopravdy obvykle ani ti, kdo jsou zrovna ve vedení této instituce.

Nechci popisovat dynamiku vzniku a vývoje kultu. Dnes ne. Chci ale dnes popsat, co vám vlastně život v takové skupině bere. 

Peníze to nejsou. Alespoň často to není v prvním plánu, vznikne to až tak nějak časem s potřebou ten vzniklý administrativní moloch financovat. Takže skutečně mohou stačit jen dobrovolné dary podle vašich možností a štědrosti. Časem možná ten důraz na dary bude akcentován a společenství bude potřebovat víc a víc...

Společenství ale také naopak nabízí příležitost ke zbohatnutí podnikavým členům. Stačí využít potenciálu nebývale důvěřivé cílové skupiny uvnitř sboru. Různá multi level marketingová letadla tam mívají slušně hustý letový provoz. A vůbec vydělat na důvěřivých bratrech se dá mnoha způsoby, podnikavce už jistě napadne jak. A pokud jsi bratře naleťel a bohužel prodělal, měl jsi lépe spočítat náklady a bratrovi, co tě do toho navezl musíš odpustit a udržet pokoj a jednotu ve sboru. V tom novém světě bude bohatství dost pro všechny, tak se nad to snad trochu povzneseš! Přece se svým bratrem nepůjdeš před ten světský soud. Jaka by to byla ostuda před tím špinavým a zkaženým světem...

Přicházíte také o ještě cennější hodnotu. Čas svého nyní prožívaného jedinečného života. Jste vedeni k tomu, aby jste odkládali realizaci svých přání a tužeb na až potom jednou. To vás provází od mládí, takže výběr povolání považujete za nedůležitý. Hlavně ať mám čas sloužit zájmům sekty. Až bude ten ráj vše si vynahradím bohatě. Lepší je i nemít děti, protože i ten Ježíš říkal, běda těhotným v ten den. Ten den je jak nám psali v časáku již za dveřmi. Teda byl za dveřmi už když to tehdy nalákalo mé rodiče, ale teď už je to o to ještě víc za dveřmi. Víc už to snad ani být za dveřmi přece nemůže. Děti by si pořizoval do takové doby jen nezodpovědný jedinec. A tak pak zjistíte, že vám je padesát. Děti už mít nebudete a jste po probuzení ze zlého snu docela sám na světě...

Ano nejsou to peníze, o co vás sekta připraví. Alespoň tedy většina těch, co znám. Je to drahocenný čas vlastního života, který jsem promarnil dobrovolnou neplacenou činností. Někteří jedinci se "nasadí" natolik, že si léta neplatí sociální pojištění. Protože i to Vám ta organizace nezaplatí. Zdravotní pojištění je v naší zemi naštěstí povinné, ale sociální pojištění v řádu se slibem chudoby není placeno, bůhvíjak se jim to podařilo zařídit, a tak se taky může stát a stává, že takový jednotlivec buď musí pracovat pro společnost zdarma nadosmrti, nebo i v důchodovém věku musí chodit do zaměstnání. Ona křesťanská "společnost" přijme vaši dobrovolnickou aktivitu v neomezené míře, sama ve vás probouzením pocitu viny stále budí pocit, že nedělám dost, ale sama "křesťansky" své vysloužilé pracovníky nazaopatří! I tomu popeláři zaměstnavatel sociální pojištění platí. Ale dobrovolníkovi v té nejsvatější skupině lidí, kteří se aktuálně na planetě Zemi nacházejí, vlastní společnost sociální a důchodové pojištění prostě naplatí! Existuje velmi malá skupina šťastlivců, kteří dostávají velmi minimální příspěvek, ale to jim nezajistí zdaleka všechny potřeby. Místní sbor je pak shůry povzbuzován, aby se o takového vysloužilce postaral. 

A teď si představte, že v pokročilém věku, kdy jste pod vidinou blízkého kristova návratu nemyslel na svou budoucnost a poslušně zdarma pracoval celý život pro tuto utopii, najednou zažijete nějaký šok a probudíte se. Alespoň hluboko uvnitř své duše pochopíte, že jste naletěli, že jste v omylu, a v manipulaci. A že ti svatí jsou obyčejní úředníci doufající úplně stejně jako vy, že je to všechno pravda. Že k nikomu z nich bůh nemluví. Že je to jen setrvačnost a společná iluze...

Co uděláte? Přiznáte sami sobě, že jste svůj život a energii promarnili? Někde je bod, kdy už si to člověk přiznat nedokáže a pokračuje v té hře, teď už se sebou samým až do smrti. Ano. 

Prostě ta hodnota té ztráty už je tak veliká, že už nemám sílu si vědomě přiznat, že jsem o to všechno přišel. Budu tedy pokračovat v dosavadním modu života. To je myslím strašně smutné, tragické a trestuhodné. 

Říká se tomu odborně Syndrom potopených nákladů. Pokud šlo ke dnu devět z deseti mých obchodních lodí, budu dál tvrdohlavě doufat že ta desátá kolem Hornova mysu nakonec propluje. Investoval už jsem tolik, že mi jiná možnost už vlastně ani prakticky nezbývá. 

Kolik Vás tedy může stát sekta? Má vypozorovaná a prožitá odpověď tedy je: "Může Vás to stát vše, co máte. A od určité chvíle, bez možnosti reálného návratu..."

A ty snad víš, kde máš ten svůj nezvratný bod?