Vzpomínání..........

Památka zesnulých, nebo i název Dušičky. Den, který je věnován památce těm, kteří nás navždy opustili. Den, který já osobně považuji za vyvrcholení celoroční vzpomínky.

Každý z nás někoho ztratil a prožil dobu smutku a truchlení. Ale také smíření. Smrt představuje definitivum a neměnnost. Každý lidský život má svůj počátek a svůj konec. Absolutně strohá pravda, ze které však mrazí. Možná právě v kontextu tohoto téma, stojí za připomenutí, že vše je řešitelné, jen právě smrt je neřešitelná.
Jak já nemám rád pohřby a poslední loučení.
Ne jako projev neúcty, ale pro přetlak emocí a chybějící slova, kterými lze druhé utěšit. Srdce trpí a ústa jsou tichá.
A ty správná, už někdo vyřkl a napsal :
I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi: tvůj prut a tvá hůl mě konejší. (Žalm 23:4)
Častokrát si v roce vzpomenu na ty, kteří nás opustili, na kamarády, kolegy a přátele. Vzpomínám i na své domácí mazlíčky, se kterými jsem prožil kus svého života. 
A právě jim věnuji to své dnešní zamyšlení.
 

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.“
                                Robert Fulghum
 

Tento den by měl být i časem rozjímáním a zamyšlením nad vším, co děláme. A je to těžké, protože doba není jednoduchá. Přestože žijeme jen jednou a máme na vše omezený čas, jsou před námi mnohá těžká rozhodnutí a životní rány, které nás srážejí na kolena.
Možná díky i naší pošetilosti, odkládáme různá setkání s našimi bližními nebo přáteli. Odkládáme to se slovy, že není čas, že za týden vše napravíme. V bláhové naději, že ten týden je naší jistotou.
Odklady, mnohdy způsobené honbou za nepodstatností.
Chybí nám víra, pokora a pokání.

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ Tomáš Garrigue Masaryk

A tak i my věnujeme v nadcházejících dnech vzpomínku těm, kteří nás opustili. A jako obvykle po svém, s vlastnoručně vyrobenými symboly tohoto dne. On totiž při tom do každého detailu věnujete právě onu vzpomínku.
V těchto dnech také myslím na všechny ty, pro které je bolest ze ztráty milovaného člověka příliš čerstvá.

A tak přátelé, nezapomínejme na to, že naše bytí je časově omezeno.