Záblesk podivné náhody

a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu, 

přijdu si fakt tak nějak jako v podivné tragikomedii. Všechna ta prohlášení o skvělosti, bez jakékoliv sebekritiky a sebereflexe. Ono bude ještě zajímavý, sledovat vývoj kolem Jurečky a jeho párty, soudě dle posledních informací (zde). Člověk na pozici ministra (navíc představitel křestanské strany) by měl okamžitě zvážit odstoupení ze všech funkcí a ne se trapně vymlouvat a držet se koryta. Kdo přeci víc dbát by měl mravní čistoty a příkladného chování, než právě on a jeho spolustraníci. 

Komediální  je oblíbené téma slavné Nutely, ale najde se jich zajisté mnohem víc. Vše pod záštitou pro dobro lidí a jak rok 2024 bude rokem lepším. 
Kolik různých proklamací od všech našich politiků  jsem už slyšel...

Třeba takové obchody a ceny a působení politiků na všechny..

no aby nebyl občan spokojený, když ten či onen produkt už nestojí 30 korun, ale 29,73 Kč. Světe div se, po letech objevily se cenovky s halířovými položkami. Kdo ví, třeba se někde ze skladů vrátí padesátníky či dvacetihaléřové mince. A aby si toho lid nevšiml, zatáhneme do veřejného vesmíru diskuse o změně peněz, tedy měny, nejlépe ty evropský. Však oni se s tím lidi rádi spokojí, než počítat haléřové položky. Ale nechci klesat na mysli, třeba v únoru ceny zboží ještě o pár haléřů ještě dolů poskočí. Je docela legrační, že s Eurem pidistrany s preferencemi na pokraji volitelnosti, se vytasí.
A paradoxně o referendu k euru se mimo pár výkřiků jedinců ani nešpitlo. Taky proč, když je málo těch, co to myslí dobře a mnoho těch, co touží býti celoživotními politiky a rochňají si v politikaření.

Ale dost už tématu politiky. Pro mě osobně je politika a všechno politikaření plné škodlivých baktérií. Opakující se historické okamžiky, (ne)reakce a obecná spokojenost obyvatelstva se situací, maximálně doplněná o zanadávání u půllitru v hospodě, byť by s předraženým mokem, nebo doma s lahváčem. 

Já mám celkem jasno.

Je mi jedno kolik stojí to či ono, holt budu kupovat jen to nejnutnější.
Cena jídla či piva v restauraci? Společenskou normu, jako zpropitné? Drahé to či ono?
Je jen na mě, jak svou výplatu, očesanou o daně a poplatky nakonec využiji. Jsou věci, bez kterých člověk může žít. Přeci nebudu podporovat gaunerství, v nakupování předraženého zboží.
Jsem totiž přesvědčený o tom, že jako zákazníci, nejsme úplně bezbranní a právě toto je cesta k zamezení současného dění.

Jak se ale bránit blbé náladě

A hlavně se společenskými událostmi přespříliš netrápit. A hlavně nepřestat hledat dobrý věci a potěšující náhody. Zejména ty plné zázraků, mívají k zahlédnutí velmi krátké trvání. Jsou velmi vzácné a jsou potravou pro naši duši.

Právě jeden takový okamžik jsem zažil nedávno. Přišel nečekaně a stejně tak, jak přišel i rychle skončil. I přes své krátké trvání, nabídl by pohled nádherný.

To jsem si tak vyšel ze dveří ven a můj pohled upoutaly přistávající labutě na protějším poli. A za nimi, jako zázrak, zahlédl jsem duhu, která jako by z toho pole vyrostla. Za svůj život, trvající polovinu století, viděl jsem tento obraz poprvé. Nedalo mi to a letěl jsem pro fotoaparát a bez ohledu na všechna jeho nastavení, musel jsem ten obraz zaznamenat.

A udělal jsem moc dobře, ta krása tam vydržela velmi krátce…..

A já ti můj čtenáři, jako projev vděku, že jsi mě navštívil, onen obrázek doplním ještě o pár slov.....

 Epilog:

V poslední době čím dál častěji slyším a někdy možná i sám propadám určité blbé náladě stejně, jako každý člověk. A tak na samotný závěr vkládám jeden z mých oblíbených citátů:

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků. Učiň mě hledajícím a nalézajícím, učiň mě sebejistým v pravý čas. Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého. Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.
Dovol mi přesvědčit se o tom, že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější. Chraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky jim rosteme a dozráváme. Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou. Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši, projev Tvé lásky, přátelské echo a aspoň tu a tam náznak, že budu užitečný. Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním. Dej, abych dokázal čekat. Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.
To nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno.
Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života. Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra, slovy či beze slov. Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život. Nedávej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji. Nauč mě umění malých kroků.“Antoine de Saint-Exupéry