Všechna ta naše

přání. Ještě pár dní…. a přijde jeden z těch nádherných kouzelných dnů roku – Štědrý den. Je výjimečný pro svou kouzelnou atmosféru, kterou vnímáme od útlého dětství.  

Jenže….
od té doby jsme vyrostli.
Přizpůsobili jsme se prostředí,
promíchali a otestovali jsme naše životní hodnoty.
A především zvolili –
své vlastní životní hodnoty.
Celé období adventu, vrcholící Štědrým dnem a dny následujícími, prožíváme pod tlakem současné doby, plné agresivního konzumismu.
Reklamy a vystavené vánoční zboží, útočí na nás podlými podprahovými tlaky. Ještě jsme ani nezavzpomínali na své blízké na Dušičky a obchodní plochy už nabízely vánoční zboží.
 

A my spěcháme,
spěcháme v práci,
spěcháme sedící za volantem aut,
hlavně být tam a tam včas.
A v tom celém mraveništi vytýčeného prodejními plochami,
není čas přemýšlet, o symbolice či smyslu těchto svátků.
 

Vždyť ten čas není ani v průběhu celého roku,
mnohdy ani na vlastní rodinu.
Diktát konzumismu řídí naše životy,
vše přeměřují hodnotami financí.
Není čas zastavit se a povídat si,
vždyť vše v pohodlí, vyřešíme sociálními sítěmi.
A ty promarněné společné okamžiky,
nahradíme v prosinci drahými dary.
A to vše trvá,
dokud nás každého,
neskolí zdravotní komplikace.

Sváteční atmosféra Štědrého dne se smrskla na zdobení stromečku, kapra k večeři a sledování pohádek v televizi. Koledy se pouští ze záznamu, pokud vůbec, místo toho, aby je zpívala celá rodina, což bylo krásné. Modlitba před jídlem je dávná minulost. Zcela se změnily dárky. Dřív drobné, spíš symbolické, dětem i ručně dělané, vystřídaly drahé mobily, tablety, výjimkou nejsou klíče od auta. Upadá víra v Ježíška, ono tak toužebné čekání na zvuk zvonečku. Aktivity zahraničních firem, které zajímá jen jejich byznys, ne národní tradice, se nám stále pokouší vnutit víceméně směšnou figurku Santa Clause, tajemný Ježíšek pro ně není ´marketinkově vyhovující´. Tím vnáší obrovský chaos do dětské mysli. Když kdysi totéž zkoušeli soudruzi s Dědou Mrázem, pohořeli. Jenže to na nás ze všech stran neútočila vlezlá reklama.
Dřív se i největší gauner bál pekla. Ne přehnaně, to by se jím nestal, ale občas mu svědomí našeptávalo: „Co když peklo existuje a budou mě vařit v kotli?", a tak se trochu krotil. Dnes se lidi nebojí ničeho a podle toho to vypadá. Kostely jsou sice na půlnoční mši plné, ale jen proto, že je to móda. Na odpolední mši přijde pár věřících.čerpáno zde:

Již za pár dní....
přijde den,
kdy se rolničky rozezní,
domovy provoní vůně jehličí, vůně připraveného kapra, někde i františka či purpury na okně.
Pod stromečky budou dárky,
rozličné hodnoty.
 

Jenže neviditelný a mocný Pán času, ukrajuje sousty z našeho času. I z letošních vánoc.
A co bude dál?
A co vlastně byl…
ten největší dar?
Který z těch darů, je vlastně pro nás ten největší?
Nový mobil, nový tablet či nové auto?
Který z darů nás učiní šťastnějšími?

Každý to má jinak.

Za mě osobně, je tím největším darem
zdraví, štěstí a láska.

A právě tyto 3 dary Vám přeji, nejen pod stromeček, ale i pro každý den pouti, jménem život.