Jak se žije na vsi – obklopeni přírodou

což přináší nekonečnou kupu pokusů, výher i proher. A zkušeností. Neměnil bych a do města už bych se nevrátil. A když jsem obklopen lůnem přírody, není krásnějších okamžiků a obrazů samotné podstaty přírody.

I to vše má svá pro i proti.

A to je vlastně správně.

Nedávno jsem narazil na jeden článek, ve kterém autor shrnul své poznatky ze života na vesnici. Už samotný název hovoří za vše: „Můj největší životní omyl. Smrad hnoje a cirkulárka mě vyhnaly z vesnice zpátky do města“.
Neodolal jsem a musel jsem si názor autora přečíst.
Text, který pobavil i něco vypověděl o autorovi.
Třeba jako toto:

Narodil jsem se v Praze, žil jsem tam přes 40 let, ale jednoho dne jsem pojal podezření, že mi na venkově bude lépe a odstěhoval se. Větší hloupost jsem asi
v životě neudělal.
Návrat nebyl snadný, ale na venkov už se nevrátím.Kokrhající kohout a cirkulárka
S přibývajícími měsíci mi začalo vadit, že už v pět hodin odpoledne je ve vesnici totálně mrtvo, že ten sousedovic kohout kokrhá od pěti ráno, že cirkulárka jede snad nonstop, že kromě místní hospody s teplou desítkou a utopenci není kam jít na skleničku, nebo alespoň na kafe. V domě byla pořád zima, teplou vodou se muselo šetřit, v krbu se topit nedalo, protože byl špatně postaven a kouř šel do místnosti.

Odkaz

Já osobně pocházím z vesnice, kde jsem žil zhruba 25 let.
Větší část tohoto života byla spojena s blízkostí kravína, na pole byla vyvážena močůvka, rozmetávána chlévská mrva, na polích jezdila rozmanitá zemědělská technika. Každá rodina měla minimálně, králíky, slepice, někdo si i vykrmoval prasátko. Tehdy se nejezdilo do supermarketu pro jahody v lednu, ale přes léto se dělala zásoba kompotů, zavařovalo se tak, aby až se zima zeptá, co jsi člověče dělal v létě, mohl člověk otevřít lahodný kompot s třešněmi, hruškami a jinými pochoutkami.
Tehdy nebyly žádné obchody prodávající substráty.
To prostě člověk musel makat. Vše, co zbylo při zpracování zeleniny a údržby zahrady, končilo na kompostu.
A aby byl kompost dobrý, musel se přehazovat a to je dřina.
A tak bych mohl pokračovat......
A kdybych pokračoval,
musel bych být hodně sarkastický a kritický k dnešní době. Třeba k tomu, jak ve velkém mizely mnohé sady pěstitelů v loňském roce….

Po přečtení článku jsem si položil otázku: Člověče a co jsi na té vesnici vlastně hledal?

Ve městě jsem žil 20 let. Za tu dobu jsem se stihl věnovat i „vděčné funkci předsedy SVJ“, což bylo krásně vykresleno i ve filmu Vlastníci.
Jo, to stačil i jeden jediný, ten chytrý…. s odpovědností žádnou a nápady jak to dělat na úrovni nuly. Za to té kritiky…
Jsme tu již rok a ta změna je úžasná. Nejen pro nás, ale i pro našeho čtyřnohého člena rodiny. Pryč jsou doby, kdy sevřeni v paneláku jsme hleděli do zastavěné krajiny a hledali mezeru mezi paneláky pro pohled do krajiny. Nebo jít s pejsky ven, znamenalo jízdu několika patry výtahem.
Zatím co dnes, otevřeme dveře a Láska vyběhne v pohodě ven a v klidu se proběhne. Bez setkávání se s dalšími pejsky a mnohdy otravnými paničkami.

A člověk neslyší hádky sousedů, hádanice v rámci vyúčtování.
Pochopitelně, absolutní klid na vesnici není.
Holt, když je člověk obklopen polnostmi, stejně tak, jako když sousedé chystají dřevo na zimu nebo sekají trávu. To k tomu patří, vždyť i já musím posekat travnaté plochy. Naštěstí, život neposuzuji podle dostupnosti kavárny, restaurace či jiných zařízení. Ono totiž takové ranní vstání, při úchvatném rozbřesku, kdy s doma uvařenou kávou usednu venku na židli, je naprosto úchvatné a úžasné.

Sledovat to probouzení přírody, ptactvo a zvířata, které se kolem nás prochází….
je prostě úžasný.

„Člověk, který kolem sebe vidí jen věžáky,
vnímá je jako krásné.
Neuvědomí si harmonii krajiny a vesnice…
nevidí jejich krásu.“ Konrad Lorenz

A na závěr přidávám pár fotografií.......

Epilog

někdy jsou slova bez hudby zbytečná.....