Taková nenápadná a tak vražedná

s čím dál větším nutkáním zabíjet. Člověk si při narození nepřipouští, že je zde bytost, která zabíjí. Vždyť narození potomka je šťastným a nádherným okamžikem s vidinou nádherných zítřků plných krásných chvil a absencí tragédií.

Už to nějakou chvíli je, kdy jsme poprvé uzřeli tu nádhernou a dech beroucí holčičku a s ní i její sourozence. Jako každý narozený tvoreček, den po dni poznává ten obrovský svět kolem sebe. Ty první pokusy o krůčky spojené s nestabilitou a pády.
První vnímání zvuků toho obrovského světa a také první zvuky vysílané do prostoru nejspíše s oznámením koukejte, já jsem zde.

Asi každý z nás zažil všechny ty emoce a pocity spojené s vývojem miminka. První krůčky, první slova a dovolím si říci i první projevované emoce. První nejisté kmitání nožiček a vytváření si obrazu toho, co je kolem mě s nejistým poznáváním tak vzdáleného konce postýlky, ke kterému je cesta tak strašně daleko. Nebo cesta k mamince, která se natáhla tak daleko ode mě.

Když příroda rozhodně a k jedinci přibudu sourozenci, je zajímavé sledovat přirozenou rozdílnost povah a schopností mezi nimi. A jak plyne čas, rozdíly mezi sourozenci jsou čím dál víc markantnější.

I my jsme to zažili.

Holčička na rozdíl od svých dvou sourozenců byla bázlivá a až zakřiknutá. Stále se držela u své matky. Nevinné pohledy, bojácnost a ostych - to byly její vlastnosti. Nikdy by nás nenapadlo, že v bytosti s nevinným úsměvem zraje nenápadně vražedný pud.

Nedávné zjištění bylo hrozné Naše holčička v pubertě je už vražedkyně.

Jak hloupě jsme podcenili prvotní indicie. Třeba v mimice, vzteklosti a jistém dominantním chování. Nechtěli jsme vidět tyto vlastnosti. Nechtěli jsme věřit, že by ten tvor měl v sobě takové nutkání. Navíc, když všichni okolo tvrdili a tvrdí, jak roztomilé je to naše stvoření.

Realitu však nelze přehlížet věčně, člověk si musí položit ruku na srdce a přiznat si, že jsou fakta, které prostě změnit nelze.

O víkendu jsme si po práci na zahradě udělali pohodičku a klid.

Vždyť v tom teple není rozumné riskovat úpal či jiný moribundus. A tak si ve stínu sedíme a posloucháme muziku a okem sledujeme naši holčičku. Člověk nechce špehovat, ale je v pubertě a to především znamená, že se neposlouchá a bojuje se o vůdčí pozici v rodině.

Popíjím kávu a sleduji, jak na mezi holčička stojí. Poněkud soustředěná a zahleděná povídám pí Columbový. To ona zas myšáky vyhlíží, slyším od své drahé polovičky.

Nestihám pronést ani slovo, když se situace dramaticky změnila.
Přikrčení, najednou skok
a podivné zvuky,
spatřím, jak cosi vzduchem letí
a holčička vyděšeně z místa činu běží.

Po chvíli je mi jasná situace a místo činu popisuji Columbový.
No ona chytla myš, ta začala pištět, holčička to nezná a tak z leknutí myš obloukem do vzduchu vyhodila povídám polovičce a ještě dodávám, že se asi cítí být kočkou a tak bych si měl vyžádat vrácení poplatku za psa.
A ta první zkušenost v lovu byla asi nutná, protože od teď už bude v lovu neoblomná. Prý její matka byla stejná, možná i proto, že je to rasa Pražského krysaříka.

A tak se musím srovnat s tím, že máme doma holt zabijáka. A taky věřit, že po úspěšných lovech myší nám jednou nepřinese z polí ....... třeba zakousnutou srnku.

Ačkoliv zabíjení je hrozný, jedno je důležitý poznání. Totiž to, že mnohdy každé zvíře bývá lepší, než tvorové, kteří se lidmi nazývají.

Tvorové, co na jazyku sladká slova mají, ale v myšlenkách přemýšlí, jak nůž druhému do zad vrazit, zradit ho či okrást.

„Na některé věci už nemám trpělivost, ne proto, že bych byla arogantní, ale prostě proto, že jsem ve svém životě dospěla do bodu, kdy už nechci ztrácet čas s tím, co se mi nelíbí nebo mě zraňuje.
Nemám trpělivost s cynismem, přehnanou kritikou a požadavky jakéhokoli druhu. Ztratila jsem vůli těšit ty, kteří mě nemají rádi, milovat ty, kteří mě nemají rádi, a usmívat se na ty, kteří se nechtějí usmívat na mě. Nevěnuji už ani minutu těm, kteří lžou nebo chtějí manipulovat. Rozhodla jsem se, že už nebudu koexistovat s přetvářkou, pokrytectvím, neupřímností a lacinou chválou.
Netoleruji selektivní erudici ani akademickou aroganci. Nepřizpůsobuji se ani populárnímu pomlouvání. Nesnáším konflikty a srovnávání. Věřím ve svět protikladů, a proto se vyhýbám lidem s rigidními a nepružnými osobnostmi.
V přátelství nemám ráda nedostatek loajality a zradu. Nerozumím si s těmi, kteří neumějí vyslovit kompliment nebo povzbudivé slovo.
Přehánění mě nudí a těžko přijímám ty, kteří nemají rádi zvířata.
A ke všemu nemám trpělivost s nikým, kdo si mou trpělivost nezaslouží.“
Meryl Streep