Já vlastně v tuto chvíli ani nevím. O víkendu procházel jsem se krajinou a nad mojí hlavou byla nádherná nekonečná modrá obloha.
Procházel jsem se v klidu, bez spěchu a přemýšlel. Člověk by měl zejména v dnešní době mnohem častěji zvednou zadek a jít ven. Postát tam před monumentem obrovské oblohy a rozsáhlé přírody. Možná pak by si mnozí nabubřelci a machýrci uvědomili skutečnou - svou malost a mnohdy i ubohost. Malost, jako když my samozvaní páni tvorstva s jistým despektem hledíme na malého mravence.
Jenže i my jsme jen ubohými mravenci, kteří tady nyní jsou a zítra....
Měli bychom častěji zvednou zadek, aby naše myšlenky nezůstávaly sedět, aby se hýbaly a přinutily nás k přemýšlení.
V ten krásný slunečný den jsem i já přemýšlel o všem, co dělám, jak to dělám a také jak to mnohdy dělám vše blbě. Přemýšlel jsem i o tom, jak snadné je podléhat všem těm pozlátkům dnešní doby a podlehnout i falešným mesiášům, kteří se nám zde rodí jako houby po dešti.
Když jsem tak škobrtal po těch různých cestičkách, v hlavě jsem si vzpoměl na mnohá moudrá slova, která jsem zrovna v nedávné době slyšel.
Proč zrovna tato slova nezazněla v žádné televizi?
Možná proto, že se jen nehodí do té dnešní doby.
Vím, mnozí mi mohou namítnout, že jsem už tato vyřčená slova jsem už na blogu uváděl. A mají pravdu. Jenže, ta modrá obloha, krajina a vynořené věty mě cosi připomněly a já tak nějak cítím potřebu je opětovně použít pro řadu pravd a moudrostí.
Mnozí namítnou, že mnohé myšlenky nejsou jen výsadou víry, nýbrž i humanismu.
I oni mají pravdu a je to tak i dobře.
Je dobře, že mnohé myšlenky oslovují a spojují lidskostí a rozumem obdařené lidi. Humanismus, lidskost, pokora a slušnost je jediná cesta, abychom se vzájemně nezlikvidovali. Stačí vzpomenout na naší vlastní historii. A my jako lidé, jsme tak neskutečně nepoučitelní.
"Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože nebudeme vědět, jak má vypadat. "Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme? A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti“.
Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět
"Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru. Přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. A očekáváme, že odhodí svého Boha, protože jsme to my udělali.
Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede, že vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství, a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže.“
I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě….
"Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo. Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoliv moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte“.
"Ozvou se proti mně hlasy: Na co si tam hraješ? Nečmárej čerty na zeď! Až nakonec zazní protest: Ten blázen nakonec způsobí válku. Umlčte ho! Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové, ani Ukrajinci, ani Rusové a vůbec nikdo, stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života. Zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je to, na co můžeme zahynout“.
