Světlo a tma - to je svět kolem nás ?

každý den atakování informacemi - zprávami, články a stanovisky, oblíbenými pořady, co ještě dřív než spatřili světlo světa vyčpěly, ale stále s top sledovaností. Hltáme všechny ty zaručené informace, ty absolutní pravdy vyvážené. Všechny ta prostřena, superstáry, partičky, ordinace a ulice.... A předháníme se v receptech s vůní kuřecích kůžiček. A taky se rádi rozdělujeme ..........

na putinovce, antiputinovce, havlisty a zemanovce, pravičáky, levičáky .... a zapomínáme, že jsme hlavně lidi. Předstíráme toleranci, kterou potlačujeme falešnou morálností. Lžeme si rádi, lžeme si stále, pravda je těžká, pravda bolí.
Máme ve všem absolutní jasno, i kdyby se to stalo od nás na míle daleko.
Svoboda a demokracie - není tak prostor omezovat své chutě. Konečně můžeme říkat co chceme a respektovat nic nemusíme.
Podpořeni mnohými tématy, protkanými internetovými anonymními diskuzemi. Není lepšího kolbiště, než které umožňují ony diskuze. A tak se úžasným způsobem vyvolá představa, že těmi plivanci něco na vlastním životě změníme.
A tak tu máme hordy antikomunistů s argumenty bolševiků, zároveň hordy bolševiků s rétorikou totalitních politiků.
Máme hrdinné jedince, kteří statečně zpoza klávesnice, vyhlásí válku Rusku či Americe. A zastrašují všechny národy, když zpoza postele zachrastí kulomety. Anonymní stateční vlci, co jsou ve skutečnosti jen ovcemi.
Zprávy, články, blogy a diskuze - čím jsou temnější, tím se cítíme lépe. 
Dychtivě bulvár hltáme a zaručeným zprávám bezmezně věříme. Pojmy typu – pravda, slušnost a poctivost dostaly se pomalu do seznamu zakázaných slov.
I ty mnohé naše blogy, napodobují všechny ty mediální kanály. Mnohdy v jeden šik, spojí síly i hodnotově odlišný svět. Jen to vhodné téma najít, třeba o tom maškarním dovádění, které jak svorně mladí křesťané tvrdí, má negativní vliv na vztahy rodinný. A tak v tom jednom šiku se skrytou podporou radikálů, do boje s maškarou společně vytáhnou.
Dobrovolně a dychtivě, pod ten černej mrak, rádi se stavíme s naivní představou, že pod černým deštníkem štěstí se nachází.
Ale dost možná, že jsme jen nemocní ztrátou iluzí. Možná jen hledáme úniky, před vlastními chybami. Nesplněné sny a iluze, nahradíme virtuálním prostorem. Nahrazujeme skutečné hodnoty třpytivým  kýčem.
Upřímnost to věc těžká je, ale předstírání to je mnohem lepší věc.  Předstíráme demokraty doplněné totalitními praktikami. Kam ale vlastně kráčíme?

Před lety jsem obdržel email s textem, který v posledních měsících, jako by čím dál víc naplňoval svůj obsah:

Dnes máme větší domy a menší rodiny
Víc vymožeností,ale míň zdravého rozumu
Víc vědomostí,ale míň soudnosti.
Máme víc odborníků,ale také víc problémů
Víc zdravotníků, ale méně starostlivosti.
Utrácíme příliš bezstarostně
Smějeme se málo
Jezdíme rychle
Zlobíme se brzy
Udobřujeme pozdě
Čteme málo
Televizi sledujeme hodně
A modlíme se velmi zřídka.
Znásobili jsme naše majetky
Ale zredukovali naše hodnoty
Mluvíme mnoho, milujeme málo
A podvádíme příliš často
Učíme se jak vydělat na živobytí
Ale ne jak žít
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery
Širší dálnice, ale užší obzory
Myslíme víc, ale máme míň
Kupujeme víc, těšíme se z toho míň.
Cestujeme na měsíc a zpět,
Ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy
Dobýváme venkovní vesmír
Ale vnitřní ne
Rozbili jsme atom
Ale ne naše předsudky
Píšeme víc, učíme se míň,
Plánujeme víc, dokončujeme míň
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat,
Máme vyšší platy, ale nižší morálku
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací
A abychom vytvořili víc kopií
Ale méně komunikujeme.
Máme vyšší kvantitu
Ale nižší kvalitu
Tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení
Vysokých mužů a nízkých charakterů
Víc volného času a méně zábavy…
Víc druhů jídla…ale méně výživy
Dva platy…ale víc rozvodů
Krásnější domy…ale neúplné rodiny

       Přestali jsme hledat slunce.

                  A ani nevíme, kam mnozí jdeme

        Přestali jsme hledat pravdu, vyhovuje nám  víc lež