Našel bych spoustu jiných slov, zde však nepublikovatelných. Snad jen, že i tito jedinci, možná i skupinky, mají bohužel i volební právo. Ti, kterým není nic svaté. Přiznám se, že díky těmto jedincům jsem zastáncem práva útrpného.
Protože slabošskyněco ničí pod rouškou anonymity, tmy a pocitu nepolapitelnosti. V tomto konkrétním případě, jde o fasádu panelového domu, kterou nějací vandalové poničili.
Možná si v tomto okamžiku někteří ze čtenářů položí otázku, proč mě něco, jako je vandalismus tak vytočí do nepříčetnosti. Prostě vytočí a v takovém to případě si umím i představit veřejné bičování.
Před necelými 15 lety jsem přistoupil na nabídku jít do statutárního orgánu Společenství vlastníků bytových jednotek. Respektive 40 bytových jednotek, jejichž majiteli jsou v převážné většině senioři. Ve funkci předsedy společenství jsem setrval 8 let, během kterých se na domě provedly projekty v rámci revitalizace domu. Zateplení, výměna oken a kompletní rekonstrukce výtahu. Kdo někdy zažil být „ funkcionářem „ SVJ mi dá určitě za pravdu, že to není vůbec jednoduché. Být taktikem, psychologem, ekonomem, právníkem, vizionářem, ale především být odolným jedincem.
Během této doby jsem získal zkušenosti nejen s podivností stavebních firem, které, ač jsou vybaveny vším možným doporučením, včetně ISO, jejich kvalita práce a splnění smlouvy o dílo bývá různá. Mimo to, ještě člověk naráží na členy společenství, mezi nimiž se vždy najde některý, který dělá problémy, všemu rozumí, vše by dělal líp…...
A někdy to pro mě bylo opravdu velmi nepříjemné.......
V té době jsem zažil i podlé a manipulativní pomluvy, vzpomínám na anonymy, tvrdící cosi, o mém napakování a zbohatnutí, protože to není možné, aby to tak u nás bylo drahé, když jinde je to vyšlo levně. Vzpomínám na mnohá vysvětlování na schůzích, že nelze posuzovat náš výtah s výtahy jinde, protože to je prostě u nás technicky jinak.
A právě pro všechny ty nepříjemné chvíle, moře času vlastního života, obětovaného ve prospěch celku, v tomto případě bytového domu jsem pobouřen oním výše uvedeným gaunerstvím. Jsem tím gaunerstvím pobouřen i proto, že mnozí splácejí úvěr, ač sami moc peněz nemají. Jsem pobouřen nevážením si druhých, nevážením si práce jiných.
Vím, že ti gauneři to číst nebudou a i kdyby se stal zázrak a tyto řádky četli, jejich vrozená hloupost jim pochopení nedovolí.
Přestože v našem právním řádu není práva útrpného, jsem přesto přesvědčený o jednom:
Cokoliv zlého, uděláme druhým,
vrátí se nám to.
