Necháš ty moje ponožky?
To všechno odnes čas, zpíval Waldemar Matuška a ta slova jakoby byla sadisticky vryta do srdečního svalu. Slova, která jsem chtěl použít i do názvu mého povídání.
Zuby a ponožky….
Nadávám, přitom jsem šťastný a spokojený. A to tak, že jsem už nyní schopný sepsat písmenka a slova a sepsat nejen svou bolest, ale i radost.
Celý můj dosavadní život byl spjatý se čtyřnohým parťákem, který pro mě znamená oporu, radost, starosti, ale bohužel i smutek. Naposledy v loňském roce, na konci října muselo přijít rozhodnutí, kdy člověk musí volit mezi vlastní sobeckostí a trápením. Věřím, že každý z Vás, kdo měl a má, svého domácího mazlíčka ví, jak jeho odchod bolí. Naše fenečka s námi byla 18,5 let. Doba, která je kusem života nejen pejska, ale i člověka. Je to, jako by odešel člen rodiny a smutek znásobený rozhodnutím páníčka. Odchod naší Betynky mě drásal srdce. Měl jsem chuť ty pocity sepsat, možná pro úlevu zlých myšlenek. Ale nedokázal jsem to a měl jsem pocit, že by to vlastně nedávalo smysl.
Protože takové pocity si musí každý prožít sám a najít smíření.
Příchod domů bez vítání a do jisté míry prázdnota nejen v duši. Nechtěli jsme s pí Colombovou řešit štěně hned. Jednak proto, že nám to přišlo neuctivé a sobecké, ale naše rozhodování bylo podmíněno i vizí blížícího se stěhování a nových začátků. Řada přátel v dobré snaze doporučovalo, že nejlepší je léčit smutek novým pejskem. Neměl jsem jim to za zlé a určité sounáležitosti si i vážím. My jsme to ale chtěli jinak.
A dočkali jsme se.
Nebylo to hned, kolik já četl inzerátů a už… už… jsem vytáčel čísel a volání nedokončil. Najednou se mi do duše vrátili vzpomínky na ten smutný den a strach, že to zase jednou přijde.
A když už jsem chtěl, byla nabídka neplatná, protože si štěňátko už někdo vzal. A pak přišel den, kdy pí Colombová zahlédla inzerát. A oba jsme se shodli na to, že přišel čas. Čerstvě narozená štěňátka Pražského krysaříka a u majitelky, která bydlí kousek od nás.
Všechny ty, skoro již zapomenuté pocity… půlroční abstinence hlazení, mazlení, štěkání, vítání… znovu vstupovali do našeho života.
Nedočkavost před první návštěvou, všechny ty pocity, když člověk spatřil ty tři mrňavá klubíčka v té době ještě poloslepých štěňátek. A ta složitost vybírání- které z těch tří si člověk zamluví… navíc když jsme oba měli jiného favorita - tu menší fenečku, tu dlouhosrstou nebo pejska? Kolik zaručených rad jsem slyšel či četl. Vezměte si tu, která k Vám přijde první…byla nejčastější. No, jak to udělat, když k nám nešla žádná. A čekat, to nešlo, byli jsme první a museli jsme se rozhodnout.
A rozhodli.
Další návštěvy se nesly v duchu postupného poznávání, ale i zajímavých chvilek. Třeba v tom, že kdybych měl dát na to, která k nám přijde první a vybere si nás, odjížděli bychom nejen se všemi třemi štěňátky, ale i s jejich matkou. Nebo opačně, při jiné návštěvě, kdy za námi přišli všichni, jen ta naše vybraná nás měla úplně v paži.
Když přišel čas….
a jeli jsme si pro ní. Plní i otázek, jak vlastně žít a vychovávat štěně, když už jsme to zapomněli. Bude brečet? Jak zvládne cestu autem? Jaká bude noc?
Co myslíš můj čtenáři?
Prozradím, že jediné a pochopitelné slzičky v očích, měla její majitelka a první máma. Fenečka ta to nijak neprožívala – zavrtala se do klína, po příjezdu domů se rychle zaklimatizovala, v noci nebrečela a klidně spala. A tak vše v klidu probíhá už třetí týden. Vlastně neprobíhá. Rosteme, pokoušíme se získat vládu v rodině a milujeme páníčkovi ponožky, se kterými se rádi pereme zakousnutím ostrými mléčnými zuby.
A taky občas čůráme a kakáme jinde, než bychom měli. A když něco provedeme, koukáme těmi svými nevinnými kukadly na páníčka se sdělení to já ne, to někdo jiný….
A také chodíme ke hrobečku naší Betynky, která je s námi dál...
“Pes nehledá drahá auta, velké domy nebo drahé oblečení. Stačí mu jen potřebné k životu. Psa nezajímá, jestli jste bohatí nebo chudí, jasní nebo nemotorní, chytří nebo hloupí. Pokud mu dáte své srdce, dá vám své. Kolik lidí lze říci totéž? Kolik lidí vám dá pocit jedinečnosti, čistoty a výjimečnosti? Kolik lidí vám dá pocit … výjimečnosti?” – z filmu Marley a Já
Epilog:
Život je někdy krutý a nikdo není nesmrtelný. A v takových chvílích vzpomenu si na slova z jedné mé oblíbené pohádky – O Janovi a jeho podivuhodném příteli:
K čemu by ti byl věčný život.
Bez konce, by život nedával smysl.
Pavel Vrba
Ohlédnutí za tradiční akcí s netradičním poznáním
o víkendu jsem se účastnil každoroční vzpomínkové akce. Odjížděl jsem s fotoaparátem a s představou, že mě na této akci nemůže nic překvapit. Mýlil jsem.
Pavel Vrba
Jak se žije na vsi – obklopeni přírodou
což přináší nekonečnou kupu pokusů, výher i proher. A zkušeností. Neměnil bych a do města už bych se nevrátil. A když jsem obklopen lůnem přírody, není krásnějších okamžiků a obrazů samotné podstaty přírody.
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů
Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...
Starostové nesouhlasí s plánem na další rušení pošt, testy chtějí překazit
Premium Česká pošta začala na venkově testovat, nakolik zvládne klasické poštovní pobočky nahradit Mobilní...
Začíná nová éra válčení. Na Ukrajině proběhla první bitva robotů na světě
Premium Historie si možná bude pamatovat, že jedna z prvních bitev mezi roboty se odehrála na Ukrajině...
Kazaň a Helena. Ruská a americká jaderná ponorka se přiblížily na dohled
Na Kubě, kam tento týden dorazily ruské bojové lodě, se nachází i americká jaderná ponorka USS...
„Jako impérium si musíme podrobit barbary.“ Ruský moderátor rozzuřil Číňany
Ruský propagandistický moderátor Sergej Mardan silně pobouřil čínské uživatele sociálních...
- Počet článků 813
- Celková karma 15,54
- Průměrná čtenost 715x
„Já dělám svoje věci a ty zase svoje. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvých očekávání, a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. A pokud se náhodou najdeme, bude to krásné. Pokud ne, nedá se nic dělat.“ — Bruce Lee
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Ivan Dřínek