Vybaven touhou po poznání, pokračuji ve svém hledání. Jsem navíc posílen svými čtenáři k mnohem intenzivnějšímu hledání v okolí. A tedy tak činím...
Ve svém prvním reportu jsem se podělil o hledání na cestičkách a v lesích. A ti co mi různě posílali zprávy nebo přidávali komenty mě nabádali k ještě detailnějšímu hledání. A tak tak činím. Tu svoji šťastnou ženu budu hledat blíže k civilizaci. Třeba se jen bojí v lese, kde mohou být i všelijaké stvůry a nepřátelé.
Kráčím tedy tam, kde jsou větší shluky lidí a v sobě se skrytou nadějí, že se rozhlédnu a uzřím tu ženu, třeba někde u pavilonu květin.
Každá nátura je jiná.
Některý člověk nebyl by šťasten, kdyby každou radost,
každou žalost nemohl světu na odiv postavit,
jiný nosí ji za naďry po celičký život
a vezme si ji s sebou do hrobu.
Někdy je marné to lidské snažení, ta má pohřešovaná nikde není. Neklesám však na mysli, neboť jak jsem vyslechl rozhovor místních, byla zde spatřena a často se zde i procházela.
Neztrácím však víru a naději.
A věřím, že do třetice Vám tu svoji " šťastnou tu ženu" představím.
S lidmi je to jako s těmi bylinkami.
Pro některou nemusím jít daleko, všude ji najdu,
na každé mezi.
Pro některou musím do stínu lesa.
Musím ji hledat po lístečku.
Nesmí zatěžko mi přijít lést přes vrchy a kameny.
Nesmím se ohlížet po trní a bodláčí, které mi v cestě brání.
Za to mě bylinka stonásob odmění.
A tak přátelé zcela náhodou, neznáte někdo tu mou vysněnou?
První tu stopu hledání mého naleznete zde : http://pavelvrba.blog.idnes.cz/c/460860/hleda-se-stastna-to-zena-cast-prvni-skobrtam-v-lesich-a-na-pesinach.html
