Duhový průvod ve stínu naší hlouposti a pokrytectví….

jak jinak lze charakterizovat komentáře a diskusní příspěvky komentujících víkendový průvod Prague Pride. Ačkoliv se sám osobně domnívám, že tento, ale i řada podobných průvodů má nejen své plusy, ale i mínusy.

Já osobně se žádných takových komedií neúčastním, neboť mě byly proti srsti slavné dobrovolně  – povinné  prvomájové průvody.
Zároveň však dodávám, že ačkoliv se mi ta či ona akce nelíbí, neznamená to, že bych hystericky vyváděl, protestoval či urážel tu či onu zájmovou skupinu ovšem s výjimkou, kdy je porušován zákon.
Veřejně - právní média nám v uplynulých dnech přinesla řadu reportáží, týkajících se právě duhového průvodu a dění kolem.
Tyto reportáže ve mně vzbudily otázky:
1. Když už beru pozdvižení díky maskám a převlekům, zejména těch bizarních, tolik ukazovaných v médiích (opět ve stylu rozhodující je sledovanost či čtenost), kolik bylo v tomto průvodu tzv. „normálních“ homosexuálů či lesbiček, kteří jen nemající potřebu převlékat se za maškary? Věřím, že určitě byli, ale reportáže by tak nebyly sledované.
2. Když už byl někdo převlečený do všelijakých převleků, kdo je to vlastně za člověka, jaké je jeho povolání, je poctivý, slušný, nefetuje a nekrade? Věřím, že i mezi nimi platí vzorec společnosti, ve které žijeme a jejíž jsme součástí.

Postupně se objevující reportáže a jejich diskuse je neskutečně bohatá na informace, zejména s ohledem na slovní projevy, v některých případech spíše slovní průjmy autorů jednotlivých diskusních příspěvků.
Spojnice mezi nimi je ve skutečnosti jednoduchá – bolševismus, hloupost, pokrytectví a nevzdělanost.
Po roce 1989 byla většina národa šťastná, že skončila doba totality a máme zde demokracii. Můžeme cestovat, poznávat jiné země a při všech těch cestách hlasitě řveme, jací jsme demokraté. Ale řveme tak nějak po česku, tak na půl, protože sice o demokracii a toleranci hovoříme, ale někteří dosud nepochopili o čem to vlastně je.
Někteří (protože naštěstí většina lidí je přeci jen rozumná) navíc používají slovní spojení, jako jsou teplouši, homo klády a podobně, mnohdy ve slovních spojeních připomínající projevy nácků a fašistů. Hlupáci, kteří mimo virtuální diskusi nejsou schopni přímé argumentace. Nejspíše nikdy neslyšeli o pronásledování a fyzické likvidaci nejen židů, romů, ale i homosexuálů. Nejspíše se jedná i o posluhovače a obdivovatele totalitního režimu, ve kterém nechybí pronásledování jinak orientovaných spoluobčanů dle trestního zákona. Diskutéři, kteří mnohdy argumentují odkazy na prohlášení některých církevních hodnostářů a věřících, kteří však opomíjejí sexuálními skandály mezi svými vlastními ovečkami naplnění přetvářkou a farizejstvím.
Tito plivači jedu a nenávistných komentářů jsou opěvováni jen obdobnými slabochy a nevyzrálými osobnostmi mnohdy bez vlastního názoru, jejichž vrcholem schopnosti je lajkování nebo plusování o něco schopnějšího jedince, schopného sestavit alespoň krátkou větu.
Během svého života jsem měl možnost poznat spoustu lidí. Ale také jejich životů, osudů a třináctých komnat. Měl jsem možnost poznat i některé tzv. radikální homofoby, pro které hony a urážení jinak orientovaných spoluobčanů nebylo ničím jiným, než uspokojením své vlastní neschopnosti přiznat si, že i oni sami jsou teplí. Měl jsem i možnost zažít situaci, kdy se pod takovým člověkem otřese zem, při zjištění že i jeho vlastní syn či dcera to má od narození tak nějak jinak.
Když sleduji všechny ty zprávy, diskusní příspěvky a reakce mám pocit, jako bych mezi jinak orientovanými lidmi osobně nebo zprostředkovaně neznal úžasné lidi – lékaře, hasiče, umělce……
Možná bychom při tom odsuzování neměli zapomínat na to, že nám jednou může zachránit život třeba právě ten, se kterým nyní tak strašně opovrhujeme.
Stejně tak, jako bychom neměli zapomínat na to, že nikdy u nikoho neznáme jeho skutečný život. Že možná ten, který tak na hlas hlásá co je či není nenormální, co je či není správné, morální a závadné, ve svém skutečném životě páchá hanebnosti dalece vzdálených slušnému a lidskému chování.
A přátelé, nedejme se mýlit jakýmsi mravním apelem a varováním před touto jinakostí. Pohlédneme-li do nedávné historie, mnohé světové konflikty vznikaly díky nesnášenlivosti, netoleranci, rasismu a xenofobií, honbou za zisky a za přírodním bohatstvím.
Vzpomínám na slova herečky Heleny Růžičkové: mají plnou hubu kritiky homosexuálů, ale doma po sobě kálí.