Víte, které sousloví je jedním z nejvyhledávanějších na (nejen) českém internetu posledních dnů? "Finská premiérka". Vsadím se, že ještě před pár dny znal jméno Sanny Marinové mimo Finsko jen málokdo.
Snad možná politologové orientovaní na Skandinávii či zahraničněpolitičtí komentátoři. Ostatně - nebyl důvod znát jméno či tvář šestatřicetileté premiérky, která svůj úřad zastává již třetím rokem v zemi, kterou většina z nás nikdy nenavštívila.
Vy, kteří jste si heslo "finská premiérka" v posledních dnech také googlili, už možná víte, co je důvodem její doslova přes noc nabyté popularity. Jde o video a fotografie z večírku, kterého se Sanna Marinová účastnila. Pokud nejste v obraze a čekáte, že snad skandál vyvolaly nějaké zobrazené alkoholové excesy či dokonce obscénnosti, jste na omylu. Na těch videích a fotkách je normální 36letá žena, která se baví s přáteli, tančí, usmívá se, špulí rty. Záměrně píšu "normální 36letá žena" a ne "finská premiérka", protože video vzniklo ve večerních hodinách na soukromé akci, kde byla sama za sebe, ne za svůj úřad. Nebo vy byste chtěli, aby vaše večírkové výkony někdo hodnotil podle toho, jste-li advokát, učitel, pošťák či lékař? To by nechtěl asi nikdo. Tak proč jsme si navykli posuzovat politiky jako politiky a ne jako lidi i ve chvílích jejich vrcholného soukromí, kam jistě návštěva večírků patří? Ještě bych pochopil, kdyby se premiérka na večírku chovala nějakým zvlášť odsouzeníhodným způsobem a takové fotky či videa by se pak dostaly na veřejnost. Ano, pak by možná bylo vhodné hovořit o tom, že politik by se měl vyznačovat jistou vnitřní integritou a mít nějaké nepřekročitelné meze včetně těch morálních. Ale odsuzovat někoho za to, že se baví? Že se (pravda nevázaně) jen baví? Že se baví tak, že tím nikomu neubližuje a nepřekračuje zákon ani žádné etické normy? To se mi chápe jen těžko. Kdo z vás občas otevře internet (a bohužel stále častěji i televizi), dobře ví, že obdobně nevinné video, které je Sanně Marinové vyčítáno, je ve srovnání s tím, co lze nalézt na jedno kliknutí tak eticky nezávadné, že jste možná už dlouho nic tak mírného neviděli.
Jak se k věci postavila Sanna Marinová? Obratem podstoupila test na drogy, který byl negativní. Omluvila se za to, že na jedné fotografii se objevila ňadra, ačkoliv nebyla její, a že to mohlo někoho pohoršit. Řekla však také, že ničeho špatného se nedopustila. A já jí za to fandím a držím jí pěsti, ať vytrvá. Něco jsem si o ní přečetl. Takže vím, že i když je Sanna Marinová političkou sociálně demokratickou, což je pro mne svět trochu vzdálený, a i když je premiérkou až ve Finsku, které je mi možná ještě vzdálenější, je političkou, jaké bych si přál pro naše končiny. Političkou pevnou, zásadovou a schopnou. A že je taky "jen" ženou a člověkem se svými emocemi, potřebou bavit se a zahodit na chvíli v kruhu přátel protokol? To je snad, probůh, výhoda. Dokud si totiž politik udrží svou normálnost, dokáže i rozumět ostatním lidem a pochopit je.
T. G. Masaryk kdysi řekl: "Tož, demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty." Záplava moralistických komentářů, které se snesly na hlavu nebohé Sanny Marinové i u nás, v zemi vzdálené Finsku jak kulturně, tak geograficky (a přesto, kolik se tu hned vyrojilo odborníků s názorem na chování finské premiérky), mne nutí parafrázovat T.G.M.: "Tož, nějaké ty moralisty bychom měli, teď ještě tu morálku." Protože speciálně my Češi, aniž bychom byli pokládáni za morální vzory, jsme přeborníky v moralizování. Moralizujeme vlastně všechny a všechno. Včetně finské premiérky. Jen sebe samotné jsme ještě moralizovat nezačali.
Neodpustím si ještě jednu poznámku. Nechci se ani zdaleka srovnávat se Sannou Marinovou, ale znám to. Politik u nás musí snést totiž všechno. Posměšky, sprostotu, hulvátství, křivá nařčení, ostrakizaci. Dokonce i výhrůžky fyzickou likvidací sebe a svojí rodiny. Bohužel. Mnozí čeští politici pocítili všemožné "rozsudky soudkyně ulice" ještě bolestněji. A začíná to přesně od toho zdánlivě nevinného moralizování. Toho českého chytráctví, rostlého někdy z neznalosti, někdy z ničím nepodložené sebejistoty a někdy z obyčejné zloby a závistivosti.
