Vláda slibuje něco, co sama neplní a ani plnit nechce.

  Vláda schválila dočasný věkový strop odchodu do důchodu na 65 let. Veřejnosti to je prezentované tak, že jsme si ani nemohli nic lepšího přát. Ale je tomu opravdu tak?

Oproti Drábkovu nesmyslu průběžného zvyšování důchodového věku prakticky do nekonečna je to jistě kvalitativní posun. Jenže ...

Vláda již v březnu 2016 schválila princip, že Češi mají v průměru v důchodu strávit čtvrtinu života. Následně stanovila startovní čáru na 65 let. Mělo by to tedy znamenat, že ti, co budou mít nárok jít do penze v 65 letech (což za 14 let budou již prakticky všichni), dožijí se v průměru téměř 87 let. Je to reálné? Není. Takže vláda slibuje něco, co sama vůbec nemíní splnit. A neplní to ani nyní, to je v době, kdy tento slib dala.

Letos dosáhnou důchodového věku muži narození v roce 1953. Odcházejí tak do penze v 63 letech. Pokud by tedy měli v důchodu strávit čtvrtinu života, museli by se v průměru dožít 84 let. Nyní však je průměrný věk u mužů 76 let. Za posledních 15 let se prodloužil o 4 roky, je tedy možné, aby se za dalších 20 let prodloužil o 8 let? To je evidentní nesmysl. Ale to vládě nevadí a klidně zastropuje důchodový věk ještě o dva roky výše.

Ti, kdo nám vládnou, jistě velmi dobře vědí, že slib strávit v průměru čtvrtinu života v důchodu, je nesplnitelný, ale spoléhají se, že si to lidé neuvědomí nebo že si to neumí spočítat. Kdyby tento svůj slib vláda myslela vážně, musela by nějak vyřešit nejen rozdíly v době dožití mezi muži a ženami, ale také rozdíly regionální. Kdy půjdou do důchodu muži na Chomutovsku nebo Teplicku, kteří se dožívají v průměru 72 let a kdy ženy v Praze, Hradci Králové nebo v Brně, které se dožívají o deset let více?

Z těchto údajů je vidět, že stanovení jakéhokoliv jednotného termínu odchodu do důchodu je špatné, protože každý člověk je jiný a žije v jiném prostředí.

Všechny ty nesmysly ohledně nutnosti prodlužování doby odchodu do důchodu vychází z předpokladu, že je třeba lidem zajistit co nejvyšší státní penzi, nejlépe alespoň 50% průměrného čistého platu. Samozřejmě, že každý chce mít, pokud možno, důchod co nejvyšší. Ale když by si lidé mohli vybrat, zda budou v padesáti osmi letech brát v důchodu třeba 10 tisíc nebo v šedesáti pěti letech 15 tisíc korun, velmi často by si vybrali tu první možnost. Důvodů mohou mít několik – třeba zdravotní stav nebo pomoc při hlídání vnoučat. Nebo již prostě neseženou práci. Ale také můžou mít jiný zdroj peněz, než jenom státní důchod. A to už vůbec nemluvím o tom, že v padesáti osmi letech má průměrný muž devítiprocentní šanci, že se důchodu v 65 letech vůbec nedožije. To je dost vysoká pravděpodobnost na to, aby se člověk rozhodnul jít do penze radši dřív, než vůbec.

Ale vybrat si stále nikdo nemůže. A tak, než padne důchodový věk, dál bude muset například řidič s bolavými zády řídit traktor či autobus plný lidí a když už to nepůjde, tak se bude muset pravidelně hlásit na pracáku. A poté, co čtyřicet let přispíval do důchodového systému, doslova žebrat o sociální dávky, aby se nějak uživil. A to už vůbec nemluvím o tom, že po šedesátce prostě není možné třicátníkům konkurovat fyzicky ani psychicky. A že mají šedesátníci zkušenosti, které by mohli předávat mladším? To téměř žádného zaměstnavatele nezajímá.

Proč vláda jasně neřekne, jaká je naděje, zda se důchodu vůbec dočkáme? Možná proto, aby si lidé neuvědomovali, že se jich velká část penze nedožije. Například muž, kterému je dnes padesát let, má 93% naději, že se dožije šedesátky, ale už pouze 86% naději, že se dožije 65 let. A pokud by si chtěl důchod užívat aspoň 10 let, tak při odchodu do penze v 60 letech má tuto šanci ze 76%, zatímco když půjde do penze v 65 letech jeho šance na aspoň desetiletý důchod klesne na  64%. A to už vůbec nemluvím o kvalitě života. Délka pobírání důchodu je jedna věc a zdravotní stav nebo nucený pobyt v nějakém státem řízeném odkládacím zařízení pro seniory, je věc druhá.

Důchodová otázka přitom má řešení. Jen je třeba se pokusit dívat se na ni také jinýma, než jen penězi zaslepenýma očima. A jaké řešení to je? Nenutit lidi chodit do důchodu v čase, který určí stát, ale tehdy, kdy si to zvolí člověk sám. A to i za cenu, že jeho důchod bude nízký. A kdo chce mít důchod vysoký nebo má práci, která ho naplňuje, může jít do penze třeba v osmdesáti. Proč ne. Nejsme všichni stejní, důležité proto je, aby si každý mohl zvolit, co je pro něho nejlepší.

Pro ty, které důchodová otázka zajímá podrobněji, přidávám odkaz na článek Optimální věk odchodu do důchodu a důchodová reforma http://pavelsobotka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=493497

Zde je popsána nejen ekonomická stránka problému, ale také stránka sociální, která začíná mít stále větší důležitost, ale nikdo ji neřeší.