Zeptejte se strejdy Karla aneb Kdo ovlivňuje naše rozhodnutí

Dnes bych vám chtěl napsat něco o tom, jak si dokážete zničit jakýkoli počin hned v zárodku. Stačí se zeptat strejdy Karla. Náš mozek totiž reaguje tak, jak je naučený za 60.000 let existence a těch pár let, kterým říkáme novověk, na tom moc nezmění. Nuže pojďme na to. Jo a omlouvám se všem strejdům Karlům, tohle fakt není o nich.

Představte si, že máte nějakou myšlenku, která ve vás hlodá a chtěli byste ji uskutečnit. Tak nejdříve proces, který se děje u vás.

Nová myšlenka se zrodí v Neokortexu* - nejmladší části mozku. Aby byla životaschopná, musí ji posoudit starší části mozku, které laskavě dohlíží na to, aby se vám nestalo nic špatného. První je na řadě Dino* - nejstarší část mozku, která nám zbyla po dinosaurech. Ta neumí nic jiného, než vyhodnotit která z variant Uteč, Zaútoč, Stůj (Angličané jsou poněkud tvrdší, tam to zní jako Fuck it, Kill it, Eat it) je v danou chvíli ta nejefektivnější. Jestli posloucháte zrovna tuhle část mozku, pak jste nikdy v životě nic nového nerozjeli, protože vás Dino zastavil hned v prvopočátku příkazem NE.

Pokud vaše myšlenka projde Dinem, dostane se do emočního mozku Emo* - o něco málo mladší části. Ta už není tak přímočará, ale má spoustu připomínek. Vyberme některé z nejznámějších. "Co tě to zase napadlo za blbost?", "To nedáš, tak dobrej nejsi.", "Neblbni, víš jak to skončilo minule." nebo klasické "Kdyby to bylo tak jednoduché, už by to měl/dělal každý.". No řekněte, jak se to dobře poslouchá, když jste na vážkách a nevíte, na kterou stranu se dát? Mimochodem, většina názorů, uveřejňovaných ve fórech pod články, jsou odpovědi Emo a později i Dino mozku.

No a teď se dostávám k jádru věci. V případě nejistoty máme tendence s ptát na názor "odborníků". Kdo je tím pravým odborníkem ale také vyhodnocují stejné tři části vašeho mozku. Takže pokud posloucháte Dino, jako rajská hudba vám budou znít slova "odborníka", který říká "Nedělej to, spálíš se." Pokud posloucháte Emo, vyhodnotíte jako "odborníka" člověka, který vám říká "Víš, jak to dopadlo, když jsi ..... Chceš skončit znovu jako minule?" nebo "Hele a nezdá se ti, že je to nějaké jednoduché? Takhle kdyby to fungovalo, tak bz to už dávno měl každý." (mohl jsem si vymyslet něco jiného, ale tohle je opravdu ta nejčastěji se objevující odrazovací větná konstrukce. Přitom naprosto nesmyslná, protože právě Dino a Emo zabraňují tomu, abyste se dověděli něco nového, co by vás mohlo přivést o level (stupínek) výše. 

Už se vám někdy stalo, že jste odmítli se něco dozvědět (odmítli jste informační schůzku). Co to bylo, co vám zabránilo? Většinou příkaz ve vaší hlavě "To je blbost." A přitom je tolik nových věcí, které je třeba se dozvědět, abyste pak pomoci neokortexu mohli udělat správné rozhodnutí.

Když už se dostanete přes Emo, tak v cestě už je pak jen Neokortex (Neo), který v případě dostatku informací vytvoří svojí rozhodovací strukturu, zvanou "selský rozum". A ta na základě jednoduchých pravidel zváží možnosti a porovná klady a zápory daného řešení.

Abych se ale vrátil ke strejdovi Karlovi a jeho radám a srovnal to s mým byznysem.

Představte si, jaké by to bylo mít někde na bezpečném místě uložené peníze přeměněné na majetek (v mém případě na podíly v otevřeném podílovém fondu), na které nemůže ani stát ani exekutoři, moci si z nich nechat posílat rentu a žít z vlastních peněz a ne z toho, co mi kdo „přidělí“. Mé peníze by pracovaly ve světové ekonomice a to tak, že by pomáhaly špičkovým světovým firmám s vývojem nových výrobků (třeba BMW, že), pomáhaly těch výrobků vyrobit víc a tím mi přinášely zajímavou dividendu ze zisku. Žádná spekulace, žádná páka, žádné deriváty. Čisté investování.

Je to stejné, jako když investujete do své vlastní společnosti. A se stejnou obezřetností, jako byste to dělali vy sami, je k investování přistupováno, protože fondoví manažeři mají svůj majetek uložen právě ve fondu, který řídí.

Svítá vám, že je to přesně to, co hledáte? Co už jste dlouho chtěli mít? OK.

A teď přijde strejda Karel. Řeknete mu, pro co jste se rozhodli a co myslíte, že se ozve?

„No nezbláznil ses? Takovou blbost. To nevíš jak dopadl strejda Rudolf, který sice obchodoval se slanečky, ale tohle je něco podobného? Taky jsem měl v těch fondech peníze a o všechno jsem přišel. Dal jsem peníze nějakému pánovi, co měl fond a který slíbil mé peníze investovat do nemovitostí v Dubaji. A kde jsou mé peníze? Buď rád, že máš peníze v Rajfce/Komerčce/ČSOBčku/UniKreditce..... Tam je máš jisté a nikdo ti je nevezme."

K tomu bych dodal jen jedno. Představte si, že by to fakt udělali všichni. Nikdo by nic nekupoval, všichni by jen ukládali peníze do banky – sulcovali. Banky by chudákům firmám poskytovaly úvěry a dělaly by tak za vás to, co byste měli dělat sami a vydělávat na tom. Peníze by se stejně točily, ale bez vás. Vy byste měli jen těch pár promile na běžném účtu. Hrozná představa, že? ===> 
A dělá to tak 95% lidí. Asi proto jsou všichni bohatí. Nebo nejsou?

A řekněte mi, jaká je pravděpodobnost, že ti z vašich rádců, na jejichž názor nakonec dáte, jsou z těch 5% lidí, co peníze mají a o penězích něco vědí? Je to 1:19. To znamená, že musíte dostat odpověď minimálně z 20 lidí, abyste obdrželi jednu správnou (hodně zjednoušeno). A kdo se v tom má pak orientovat?

Jak tedy na to?

Nenechte se ovlivňovat radami druhých. Pokud chcete něco udělat, získejte všechny dostupné informace. Pokud to budete potřebovat, promluvte si s odborníkem na danou problematiku a selským rozumem zhodnoťte pro a proti zamýšleného. No a pokud vám vyjde, že je to správná cesta, držte se jí i přes „hraběcí rady“ vašeho okolí.

Jedině tak „něco“ změníte.

Váš Pavel Rudolf

* ... informace z knihy Trhák mozek Jirky Čmolíka

Další informace o investování, nikoli spekulaci, v projektu JakBýtBohatý.