Vzkaz padesátiletého zaměstnance třicetiletému šéfovi

Tak jsem si dnes přečetl, že lidé po padesátce jsou často bez práce. Protože lidí nad padesát let bude jen přibývat, hrozí vážný ekonomický problém. Mladí šéfové a mladí personalisté je nechtějí přijímat. Nejspíš by se sami měli trochu pocvičit ve zdravé selské matematice.

Milý třicátníku. Je vám okolo třicítky či něco málo plus. Mě, starého páprdu přes padesát už do svého pracovního kolektivu vzít nechcete. Jsem pro vás stará, neohebná, novým kouskům nenaučitelná struktura. Jazyky umím tak akorát plazit na ty, co mě naštvou, kamarády mám reálné a ne na feeejsbuku, moje flexibilita nedosahuje vámi požadované hodnoty, naopak míra sarkazmu a životních jizev přesahuje pro vás již snesitelné parametry. Já to chápu, děkuji a odcházím marně žebrat někam jinam. Své životní zkušenosti, protřelost, vyšší míru loajality, vážení si své práce, klidnou sílu ve mně, fortelnost, schopnost nenechat se opíjet rohlíky u vás asi neuplatním. Ale jednu životní moudrost zdarma poskytnu. Tempus fugit – čas běží. Pro mě, pro vás, pro všechny.

Za dvacet, třicet, padesát let bude situace na trhu práce pro padesátníky ještě horší, pokud bude stále fungovat podobná personální politika. A kdo bude za dvacet, pětadvacet let padesátníkem? Zkuste si to spočítat na prstech jedné ruky. Já už to nebudu, mě už bude bolet úplně všechno, nebo mě možná již nebude bolet vůbec nic. Budete to vy. Podívejte se na svého budoucího šéfa, až pojede okolo vás. Zatím v kočárku spinká a čůrá do plenek, nebo plácá někde bábovičky. Ale jinak to bude ještě dravější generace, než je nyní ta vaše. Jinými slovy, řežete do větve, na které budete sami brzo sedět.

Máte pocit, že dvacet let je nekonečno? Není. Každé vaše decennium se bude zdát o polovinu kratší než to předcházející. Každý den, týden a měsíc je totiž menší a menší zlomek v poměru k vlastnímu prožitému času a tak každý rok subjektivně uplyne rychleji. Budu k vám upřímný, nějak si ani nepamatuji, kde se ty roky u mě najednou vzaly. Tak až k vám přijdu já žádat o práci, nebo někdo další postarší a starší, dobře si jej prohlédněte. Díváte se totiž do zrcadla, které odráží vaší relativně blízkou budoucnost. A ta bouře, kterou dnes pomáháte vysévat, bude mnohem horší, než ta naše současná.

Autor: Pavel Míka | středa 18.1.2012 15:43 | karma článku: 45,76 | přečteno: 7013x
  • Další články autora

Pavel Míka

Jen náznakem - fotomatiné

13.9.2012 v 9:39 | Karma: 17,40

Pavel Míka

Otevřený dopis Neilu Amstrongovi

31.8.2012 v 5:55 | Karma: 18,63

Pavel Míka

Já blikám, ty blikáš, on nebliká

26.7.2012 v 15:21 | Karma: 27,68

Pavel Míka

Rudolfovou štolou skrz naskrz

17.7.2012 v 14:11 | Karma: 24,92