Jen náznakem - fotomatiné
Člověk nemá své fotky okecávat. Má je hodit lidem a ty si buď na ten zadek sednou, nebo si na něj nesednou. Já si nemohu ale pomoci a pár slov ke každé fotce musím říci. Především k té první, hlavní. Dokonce jsem uvažoval, že do tohoto kola půjdu jen s ní, nakonec přidám i další, ale tato je pro mě podstatná. Kdybych sám měl vybrat svých vlastních deset nejlepších fotek, určitě by v této kolekci byla. Měl jsem tehdy obrovské štěstí na to dobré světlo a ještě více na dobré okolnosti. Mlha od řeky stoupala souběžně s vycházejícím sluncem a katedrála v mlze postupně jako potápějící loď zmizela i se stožáry gotických věží a barokních střech. Často tím místem od té chvíle několik dalších let jezdím a už nikdy se mi nepovedlo něco podobného znovu uvidět. Pokud se to opakovalo, já u toho nebyl. Ale tehdy se to podařilo a díky tomu dnes mohu tady ukázat svou „Utopenou katedrálu“.
V jedné písni se praví, že všeho je mnoho, jen slunce je jedno. Na této fotografii jsou slunce hned tři. A všechny jen v jistém náznaku. Asi si myslíte, že zase mlžím. Ano, ale jde o specifickou mlhu, poeticky zvanou diamantový prach. V něm vznikají optické jevy zvané halové. Na mé fotce je jeden takový halový jev a to vedlejší slunce, neboli parhelia. I pravé slunce uprostřed je rozpité a vedlejší slunce jsou zřetelně viditelná na náznaku parhelického kruhu. A v řece se pomyslně odráží čtvrté slunce.
Poslední fotka je úplně z jiného těsta. Jde o portrét ve stylu high key, tedy použití prakticky jen světlých tónů. Tmavých je zde minimum a jsou jen třešničkou na dortu. Stačí se podívat na histogram. Absence barev a tmavých tónů vytváří jen náznak skutečné reality, ale zároveň podtrhuje podstatné. Souhlas modelky se zveřejněním fotky mám.
Závěrem musím poděkovat všem, kdo má zásluhu na vzniku a fungování fotomatiné a za to, že bude pokračovat dál, třebaže bez vidiny materiální výhry. Já myslím, že o tu tu nejde. Pokud mohu sám navrhnout nějaké téma, tak co třeba takovéto - „Protipóly“. Myslím, že to dává jisté možnosti. Snad až na to, že sám v archivu nic na toto téma nemám, takže bych musel něco rychle udělat. Nápady v hlavě by byly, teď stačí už jen maličkost – zrealizovat je.
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Fermiho hlučná samota - fotomatiné
„Příliš hlučná samota“ – to je zase tedy námět na fotomatiné - říkal jsem si. Koho to napadá a jak se to dá vlastně fotit? Pokud hrabalovsky, tak asi ve sběrných surovinách. Až mě se zeptá někdo na nějaký námět, navrhnu pro legraci Fermiho paradox. A jsem zvědav, jak se s tím kdo vypořádá. Pak jsem se zamyslel a řekl si, že vlastně Fermiho paradox se dá použít i pro právě zvolený námět příliš hlučné samoty. A že to zkusím. Asi se nesejdu s velkým pochopením. Asi nic nevyhraji. Ale to nevadí, nesoutěžím pro výhru. A tak tady máte mou vlastní nehrabalovskou představu opravdu hlučné a opravdu značné Fermiho samoty.
Pavel Míka
Já blikám, ty blikáš, on nebliká
Již několik let pozoruji, jak se na našich silnicích zvětšuje nešvar nepoužívání směrových světel. Počet neblikajících aut je dnes takový, že se již nemůže jednat jen o sporadické zapomnění. Spíše mám dojem, že mnohdy jde o cílené jednání borců, kteří se nesnižují k něčemu tak pokořujícímu, jako je správné používání směrovek.
Pavel Míka
Rudolfovou štolou skrz naskrz
Fotoblog s komentářem o průchodu dodnes fungující technickou památkou z konce 16. století. A to rozhodně nikoliv suchou nohou. Právě dnes uplynulo 419 let od úplného proražení tohoto jedinečného, ale zároveň skrytého a nepřístupného hornického díla. Vy se do něj můžete podívat alespoň zprostředkovaně v tomto fotoblogu.
Pavel Míka
Já, bloger - fotomatiné
Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?
| Další články autora |
Špičatý výdech z metra na náměstí Jiřího z Poděbrad budí rozpaky. Ptákům ale neublíží
Po více než dvouleté rekonstrukci se veřejnosti znovu otevřelo náměstí Jiřího z Poděbrad. Jeho...
Třesně vs. mléko. Znáte mýty o jídle?
Strašily vás babičky bolavým břichem po zapití třešní nebo angínou z bleskově snědené zmrzliny v...
Nejroztomilejší fotogalerie prázdnin je tu. Zoo se chlubí novými mláďaty
Zvířecí školky se během léta pořádně rozrostly. Návštěvníci mohou v Brně pozorovat šest malých...
Pražský autobusák, který zmizel z mapy. Pankrác nahradily kanceláře a metro zůstalo
Film Florenc 13.30 z roku 1957 proslavil nejen herce, především Josefa Beka v roli řidiče autobusu,...
Štěnice se šíří i do hotelů vyšší kategorie. Pražští hygienici řeší desítky případů
Pražská hygienická stanice stále častěji řeší výskyt štěnic v ubytovacích zařízeních. Nejde přitom...
Neratovice hledají provozovatele sběrného dvora, důvodem je upřesnění podmínek
Neratovice na Mělnicku vypsaly výběrové řízení na provozovatele sběrného dvora. Důvodem je...
Hanojská věž, jejíž řešení by trvalo miliardy let. Muzeum láká na hlavolamy
Na výstavu, na níž děti dokážou odložit své mobily a klidně i na hodinu na ně zapomenout, láká...
V Kryrech na Lounsku půjde přespat v bunkru. Podnikatel plánuje zážitkové ubytování
Řopík s výhledem na Schillerovu rozhlednu v Kryrech na Lounsku změnil majitele. Betonový bunkr ze...
Lávka HolKa se promění v divadlo nad řekou. Akrobatickou show uvidíte zdarma
Lávka HolKa se už brzy promění v neobvyklé divadelní jeviště. Akrobaté z uskupení Cie Pieds Perchés...
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2598x





















