Otevřený dopis Neilu Amstrongovi

Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.

Bylo mi dvanáct let, kdy se na Měsíci prošel poslední člověk. Od té doby pak už nikdo a to již uplynulo čtyřicet let. Jako dítě jsem si myslel, že lety na Měsíc nejsou nic tak mimořádného. Dnes vím, že to bylo něco úžasného a že projekt Apollo předběhl svou dobu. A to s výpočetní technikou, která je dnes součástí automatických praček. Stačila by jen jedna byť malá chyba a návrat by byl nemožný. Později vaši následovníci pobyli na povrchu Měsíce mnohem více času. Dokonce tam jezdili ve speciálním vozidle, nebo pouštěli současně z rukou kladiva a husí brka. Co by za to dal Galileo Galilei, kdyby viděl, jak oba předměty v prostoru bez atmosféry padají stejnou rychlostí. Ale byl jste to vy, kdo udělal ten první malý krok z poslední příčky přistávacího modulu a my s vámi na Zemi udělali ten velký skok.

Vím, že to stálo obrovské úsilí, značnou práci tisíců lidí, že to doslova sežralo mnoho peněz. Vím, že to vlastně byla tenkrát válka mocností o různá prvenství. O vývoj technologií pro armádní využití. Přistání na Měsíci přineslo ale také spousty vědeckých poznatků nejen o vesmíru, Měsíci a Zemi, ale především o nás samých. Přineslo i jistou hrdost být člověkem. Vím, že jsou lidé, co se při podobných událostí často ptají, jestli pak bude chleba levnější. Na to já s oblibou odpovídám, že třeba i bude, ale za tři sta nebo pět set let. Akorát si člověk musí vidět o kousek dál, než jen na špičku vlastního nosu, který uznává jen vůni pečeného bůčku. Kosmický výzkum měl a stále má spousty dobrých vedlejších efektů. Hledání nových technologií v desítkách různých oborů, hledání zatím nepoznaných řešení. Osobně si myslím, že kdyby nebylo Apolla, asi bych dnes tyto řádky na svém počítači nepsal. A možná, že tato válka o kosmická prvenství zabránila jiné, té opravdové válce. Tohle si už nikdo neověří, ale pokud by to měla být pravda, tak pak byla tenkrát cena za kosmické programy vlastně velice levnou záležitostí.

Ve chvíli, kdy mě můj otec říkal, že chodíte po Měsíci, tak jste nejspíše letěli zpět. K velitelskému modulu a pak navždy na Zemi. Od té jste se již neodpoutal, až do této soboty. Váš Orel opět přistál. Tentokráte už bez návratu. Prošel jste branou, kterou jednou budeme muset projít i my ostatní, kteří zatím prožíváme svou krátkou anomálii životní existence. Když jsem se v neděli večer dozvěděl o vaší smrti, podíval jsem se z okna. Na pražském nebi svítil Měsíc v první čtvrti, ve kterém bylo zřetelně vidět Moře Klidu. V něm dodnes jsou části modulu, přístrojů, zabodnutá vlajka. A vaše první stopy.

A já vám přeji, abyste po vaší krásné životní pouti našel své vlastní Mare Tranquillitatis.