Před lety jsem často hrával šachy. Víceméně jen rekreačně, bez žádných velkých výsledků, ale hra mě oslovila natolik, že jsem občas studoval i odbornou literaturu. Již tenkrát mě zaujala jedna věc. Šachová hra se hemží různými termíny, přesto jeden důležitý termín mi zde chyběl. A tak jsem si jej sám vytvořil. O tom je tento článek, který ocení především šachisté a dále všichni, kteří šachy minimálně jednou hráli, nebo se k tomu alespoň chystají.
Obraz malíře Reona Argondiana
Nejspíš znáte šachové výrazy jako vazba, vidlička, šach, odtažené napadení, vynucený tah, gambit, rocháda, garde. Dá se s nimi setkat v odborné literatuře od knih pro začátečníky, až po vysoce odborné monografie a šachové studie. Některé výrazy se používají i přeneseně v obecném smyslu. Někdo dostane občas mat, někdy jste prostě na tahu a jiný zase dělá pěkné rochády. Já si vytvořil ještě jeden svůj vlastní šachový termín, se kterým jsem se prozatím nikde nesetkal. Alespoň si to myslím. Pokud jsem jej někdy zaznamenal, tak si to již nepamatuji. Samozřejmě nemůžu dát ruku na špalek, že jsem s ním jen tak mimochodem nesetkal a on po letech bezděčně vyplaval z mého podvědomí na povrch. Rád bych samozřejmě věděl, jestli jsem objevil Ameriku, nebo jestli jsem tu Ameriku opravdu objevil. Nejspíš z nadpisu tušíte, o jaký termín se jedná. Ano, jsou to ty koňské rohy.
Střelec se pohybuje po diagonálách, věže po sloupcích a řadách, dáma pak všemi směry. Pěšec jen kupředu rovně a do boku bere soupeřovy figury. A co jezdec, čili lidově kůň? Jeho tah tvoří právě to, čemu já říkám koňský roh. Jinými slovy, koňský roh je to políčko či políčka, která může jezdec v příštím tahu obsadit. Vždy, když řeším pozice na šachovnici, říkám si, že musím důkladně zkontrolovat koňské rohy a následné koňské rohy. Někdy to bohužel není tak důkladné a pak to taky často špatně dopadne. Myslím tím se mnou a šachově.
Jezdec (kůň) je krásná šachová figura, nejen tvarem, ale i možnostmi. Je to také velice záludná figura. Díky tomu, že jako jediná může táhnout do koňského rohu, dá se s ní napadnout soupeřovy figury, aniž musí být proti nim jakkoliv chráněná a jištěná (pochopitelně s výjimkou soupeřova jezdce). Proti jezdci díky těmto rohům není také obrana představením jiné figury. Prostě jezdec a jeho rohy dávají šachu nějakou tu správnou šťávu, je to prostě taková tatarská omáčka, nebo worcester, nebo jiné koření či sůl, bez které by to jinak nebylo k jídlu.
Koňské rohy se musí taky trochu pochopit. Jezdec je první figura, kterou poznávají i malé děti, ale poslední, se kterou se naučí táhnout. A to nemyslím na taktiku a strategii, ale to prosté zvládnutí skoku do onoho rohu. Koňský roh ale v šachové hře nevyužijete jen pro vlastního jezdce. Protože tento tah je umožněn právě jen jemu, koňský roh bývá často únikem figury napadené dámou a to včetně krále při šachu. Běda, jsou-li koňské rohy pole, na němž stojí šachující dáma, obsazené vlastními figurami. Dáma zase může samotnému soupeřovu králi odřezávat prostor na šachovnici tak, že se vůči němu při každém tahu staví do koňského rohu. Tím ho zažene do rohu šachovnice, kde jej pomocí vlastního krále zmatuje. Takové partie se většinou nedohrávají, ale teoreticky zpracované jsou a funguje to. Prostě koňský roh je termín, který mi v těch chytrých knihách chybí.
A nejde jen o toto konkrétní pojmenování. Jde mi o to, že jsem nikde nenašel žádný jiný ekvivalent tohoto termínu, který by označoval pohyb šachového jezdce. Třeba – skok naštorc, nebo koňský skok, zub koně, dát kopyto, nebo něco latinského či jinak cizojazyčného. I to méně časté „braní mimochodem“ má svůj termín a takový nádherný tah jezdcem se opisuje složitými souvětími – „chod jezdce připomíná písmeno L, které se otáčí na všechny strany. Ono písmeno L se skládá ze čtyř polí a jezdec může stát či brát figury pouze na jeho koncích“ píše třeba pan Pliska ve své učebnici Šachu pro samouky. No ano, prostě jezdec skáče do koňského rohu. To zase říkám já.
Pokud je tu někdo, kdo tento termín někde zaslechl, četl o něm, nebo zná jiný termín vyjadřující chod šachového jezdce, dejte mi prosím vědět. Je mi opravdu divné, že by pro to nějaký výraz neexistoval. Ale i kdybyste mě teď zahrnuli tisíci jmény a termíny, na mou duši, pupek a čest, já si v partiích, které snad ještě někdy sehraji, už navždy budu kontrolovat své koňské rohy. Líbí se mi na tom i ten protimluv. Kdybych totiž někde slyšel v tramvaji dva lidi bavit se o koňských rozích, věděl bych, že nemluví ani o Velké pardubické, nebo že to ani nejsou koňští handlíři, ale že to jsou šachisté, případně ještě genetičtí inženýři.
A pokud žádný termín pro skok jezdcem neexistuje, tak já si ten svůj tímto patentuji, ale zároveň vám všem a všem šachistům tohoto světa jej dávám k dispozici a k bezplatnému užívání.
Jen trochu přepracovaný článek z roku 2005, který byl původně napsán pro šachové přátele, se kterými jsem hrál na jedněch stránkách. Protože i po letech platí, že jsem se s žádným jiným termínem pro tah šachovým jezdcem nesetkal, článek je stále aktuální a stále platný. Pokud tedy znáte nějaký termín pro chod jezdcem, napište to do diskuze.
Autorem ilustračních kreseb je malíř Reon Argondian, kterému děkuji za laskavý souhlas s možností je uveřejnit. O tomto malíři také píši v jiném svém článku a to Jak nenaučit svého potomka hrát šachy.
