Máte také počátek jara spojen s datem 21. března? Tak vězte, že naposledy v našich životech a ve středoevropském časovém pásmu jaro tento den započalo v loňském roce. Znovu se tam vrátí až v roce 2102. I když vlastně, ono to může být i trochu jinak. Ty jarní počátky jsou totiž dva. A pokud vyznáváte pravoslaví, tak dokonce tři.
V letošním roce jaro začalo přesně 20. března v 6 hodin, 14 minut středoevropského času (právě v tomto čase byl zveřejněn tento blog). Jedná o začátek astronomického jara, které nastane vždy ve chvíli jarní rovnodennosti. Existuje ještě jeden počátek jara, které můžeme nazvat kalendářním, úředním nebo možná dnes i církevním jarem. A to každoročně dne 21. března. Tento začátek jara je důležitý pro výpočet pohyblivého svátku Velikonoc.
21. březen byl ustanoven jako první jarní den na prvním církevním koncilu ve městě Nikaia v roce 325 za doby panování císaře Konstantina. Kromě jiných sporů totiž tento koncil řešil otázku, kdy se mají slavit Velikonoce a protože se různé odnože církve nemohly na tomto datu shodnout, udělal z nich nakonec svátek pohyblivý. Velikonoční neděle je ta, která připadne po prvním jarním úplňku. Počátek jara se zároveň svázalo s datem 21. března. A tak nejdříve může velikonoční neděle nastat 22. března, pokud v sobotu 21. března je úplněk (pomiňme nyní, že jde o tzv. církevní cyklický měsíc, který se sice blíží tomu skutečnému Měsíci, ale odchylky o den až dva zde být mohou).
V dnešní době ale více uznáváme astronomické počátky ročních dob, které jsou určovány přesnou polohou Slunce na obloze a říkáme jim rovnodennosti a slunovraty. Jaro začíná o jarní rovnodennosti, tedy ve chvíli, kdy je střed slunečního kotouče v tzv. jarním bodě. Je to průsečík dvou čar na obloze - roční dráhy Slunce skrz souhvězdí zvířetníku, tedy ekliptiky, a světového rovníku. Ekliptiku (tedy rovinu oběžné dráhy Země okolo Slunce) si můžeme představit jako desku stolu, v jejímž středu je Slunce a Země jej v této desce obíhá. Světový rovník si můžeme představit jako desku stolu vztyčenou donekonečna z pozemského rovníku kolmo do nebe. Obě desky se na obloze promítnou jako dvě čáry (chcete-li obruče), které svírají úhel, který je závislý na sklonu zemské osy vůči ekliptice. Tyto dvě obruče se protínají ve dvou protilehlých bodech na obloze, a pokud je v nich střed Slunce, nastávají jarní a podzimní rovnodennosti. Průsečíkům se říká jarní a podzimní bod. Rovnodennosti i slunovraty pochopitelně v průběhu let nenastávají ve stejném čase, posouvají se skoro o šest hodin a pak se díky přestupným rokům vrací, ale opět ne na úplně stejný čas. Na obrázku níže je vidět situace, která nastala dnes v 6:14 středoevropského času. Fialová čára je ekliptika, modrá je světový rovník. Slunce je právě v průsečíku čar, tedy v jarním bodě a tak je jarní rovnodennost a astronomický počátek jara. A doplňme, že Slunce vstupuje zároveň do znamení Berana.
Po zajímavost, jak tento okamžik vypadá v Praze. Slunce je těsně nad obzorem a vychází. Pro názornost jsem na obloze ponechal i obě „obruče“ – ekliptiku a světový rovník.
V době, kdy platil juliánský kalendář, se astronomické začátky jara a církevně určený první jarní den 21. března začaly rozcházet rychlostí jednoho dne za 128 let. Přestupné roky sice částečně vyrovnávaly tento posun, ale chyba byla příliš veliká. A tak první jarní den v 17. století byl až o deset dní později, než jarní rovnodennost a Velikonoce se posouvaly směrem k letnímu slunovratu. V roce 1582 nastoupila kalendářní reforma papeže Řehoře XIII a o ní si můžete přečíst v článku „Je opravdu každý čtvrtý rok přestupný?“ Pravoslavné církve dodnes juliánský kalendář uznávají a tak jejich první jarní den 21. března je ve 20. a 21. století posunut již o třináct dní a vychází tak v našem kalendáři na 3. dubna. Pravoslavné Velikonoce často připadají na jiný termín, než ty naše gregoriánské. Kromě posunu počátku jara v kalendáři je určení data Velikonoc v pravoslavné církvi ještě svázán s dalšími pravidly církevní povahy. Pokud vás tato problematika zajímá blíže, nastudovat jí můžete třeba na tomto odkazu, kde jsou i termíny, na které připadají Velikonoce v obou kalendářích.
Ani současný platný gregoriánský kalendář není bez vady. Chyba jednoho dne se ale nastřádá za více než tři tisíce let. O tom, jak se okamžik jarní rovnodennosti posouvá, ukazuje tento graf. Krásně je zde vidět, že roky 1900 a 2100 nejsou přestupné (okolo nich je osmiletá mezera mezi přestupnými roky) a jak se astronomické počátky jara vrací zpět k datu 21. března. Také z grafu poznáme, že rok 2011 byl posledním rokem v tomto století, kdy byla jarní rovnodennost ještě dne 21. března a že od roku 2048 se občas dočkáme (já osobně už asi ne) rovnodennosti již 19. března. Graf je platný pro středoevropský čas. Protože rovnodennost nastává v konkrétním jediném okamžiku na celém světě, v jiných časových pásmech mohou psát v tu chvíli jiné kalendářní datum. Na tomto velkém grafu najdeme časy jarních rovnodenností od roku 1500 do roku 2500. Zde je vidět gregoriánská kalendářní reforma (kdy se přeskočilo deset dní) a vliv osmileté mezery okolo kulatých letopočtů, které jsou násobky čísla 400.
Astronomické jaro tedy začalo dnes v šest hodin čtrnáct minut našeho času a kalendářní jaro pak po půlnoci v první vteřině dne 21. března 2012. 3. dubna nastane také jaro v juliánském kalendáři. My se můžeme ve všech případech těšit na teplejší počasí, na návrat léta a hlavně brzy již na velký jarní svátek - na Velikonoce.
