Je 29. února. Nejvzácnější datum, které se vrací jen jednou za čtyři roky. Ví to každé alespoň průměrné dítě. Ale je tomu opravdu tak? Odpověď by mohla znít jak od chytré horákyně. Ano i ne. Vezměme to však popořadě.
V našem současném a platném gregoriánském kalendáři (zavel jej papež Řehoř XIII. v roce 1582) opravdu není přestupný striktně každý čtvrtý rok. Existují výjimky, ve kterých mezera mezi přestupnosti je osmiletá. Tyto výjimky jsou v kulatých stoletých letopočtech, které nejsou násobky čísla 400. Tedy roky 1700, 1800, 1900, 2100, 2200 (a tak dále) přestupné nebyly či nebudou. Například mezi letopočtem 1896 a 1904 uplynulo osm let mezi dvěma 29. únory. Přestupné naopak jsou přímé násobky čísla 400, tedy roky 1600, 2000, 2400 (a tak dále). Z toho vyplývá, že na tomto světě je jen málo lidí, co tuto výjimku zažilo v minulosti (naposled v roce 1900) a málo lidí, co tuto výjimku zažijí (nejdříve v roce 2100). Klidně tedy své děti učte, že přestupný rok je jednou za čtyři roky. Platí to pro nás i pro ně beze zbytku.
Před rokem 1582 ovšem se přestupné roky opravdu pravidelně střídaly jednou za čtyři roky. To platil juliánský kalendář, zavedený Gaiem Juliem Caesarem. Historie vzniku tohoto kalendáře je velice zajímavá. Římská republika na konci svého období byla již tak prohnilá korupcí, že nejvyšší kněz pověřený vkládáním přestupného celého měsíce v lunisolárním kalendářním systému Římanů se již neřídil astronomickými výpočty, ale tím, kdo jej uplatil více. Letní svátky se tak slavily v zimě a římský vojevůdce sice vždy vítězil, ale nikdy nevěděl, kolikátého je. Caesar věděl, že s tím něco musí udělat a protože měl tou dobou se starou a v podstatě již končící egyptskou říší velice dobré vztahy (tak dobré, že mu královna Kleopatra porodila syna, což už dnes, třeba u Merklové se Sarkozym, neuvidíte), nechal si kalendář spočítat egyptskými kněžími. Egypt používal sluneční kalendář, který byl pro ně životně důležitý. Když vaše potravinová produkce bude záviset na správném načasování setby obilí vzhledem k pravidelným sezónním záplavám Nilu, také si dáte tu trochu práce s astronomií a matematikou. Egypťané vypočítali svůj kalendář staletým pozorováním heliakických východů Síria a tak dobře znali dostatečně přesnou délku roku (tzv. tropický rok, tj. doba oběhu Země okolo Slunce a je dlouhá 365,2422 dne). Přesto nepochopitelně pro Caesara udělali kalendář s chybou, kdy se jeden den navíc vkládal jednou za čtyři roky bez výjimek. Délka průměrného roku v juliánském kalendáři (365,25 dne) tak je o 11 minut delší, než skutečná oběžná dráha Země okolo Slunce. Tato chyba se sčítala (jeden den za 128 let) a v šestnáctém století již činila deset dní. Problémem bylo, že kalendářní jaro stanovené na 21. březen se rozcházel s astronomickým jarem, tedy okamžikem, kdy nastává jarní rovnodennost (střed slunečního kotouče prochází tzv. jarním bodem). Velikonoční svátky nastávají po prvním jarním úplňku dle kalendářního jara. Velikonoce se tedy posouvali směrem k letním měsícům. Sama církev s touto chybou musela něco udělat a po desetiletí váhání se k tomu nakonec odhodlal právě papež Řehoř XIII.
Jeho reforma zahrnovala dva kroky. Přeskočilo se deset dní, aby se kalendářní a astronomické jaro opět srovnalo. A přijalo se pravidlo o přestupných letech s výjimkami ve staletích. V juliánském kalendáři bylo v periodě 400 let přesně sto přestupných let, v gregoriánském kalendáři je to jen devadesát sedm let. Tím chyba jednoho dne nastane za více než 3000 let. Gregoriánský kalendář nebyl přijat všude ihned, pro protestantské a pravoslavné církve bylo lepší se rozejít s papežem, než se sejít se sluncem. Postupně se ale gregoriánský kalendář prosadil, ale třeba v Rusku a v Řecku neuplynulo ještě ani sto let od jeho zavedení do občanského života. Protože od přijetí gregoriánského kalendáře do dneška nastaly již tři letopočty, které v něm nebyly na rozdíl od juliánského kalendáře přestupné (roky 1700, 1800 a 1900), je dnes rozdíl v datech těchto dvou kalendářních systémů 13 dní. Pravoslavná církev gregoriánský kalendář dodnes nepřijala a církevní svátky slaví dle starého juliánského kalendáře. A tak třeba Ukrajinci a Rusové nejprve v gregoriánském kalendáři oslaví Nový rok a pak teprve v juliánském kalendáři Vánoce, tedy přesně třináct dní po našich vánočních svátcích. 1. ledna v juliánském kalendáři je pak 14. ledna v našem gregoriánském kalendáři.
Letošní letopočet má v poslední dvojčíslí násobek čísla 4 (4, 8, 12, 16, atd.) a tak je rok 2012 rokem přestupným se 366 dny. Užijme si tento den navíc tak, aby přinesl více radosti a štěstí a abychom si v něm a ve všech následujících dnech mohli říci: „Díky za každé nové ráno.“
Odkazy na články vztahující se k tomuto tématu. Třeba o gregoriánském kalendáři, nebo juliánském kalendáři, tropickém roku, slunečním kalendáři, nebo lunisolárním kalendáři. Tady se zase dočtete o jarním bodě a o Velikonocích.
