A byla tahle lebka živá?

Fotoblog jdoucí hodně hluboko pod kůži. Až na samý základ, na kostní dřeň. Přesto tu nenajdete nic, co by nebylo lidské.

Když jsem před lety vzal svého tehdy pětiletého syna na naší první návštěvu kostnice v Mělníku, byl fascinován. Měl již přípravu z jedné dětské počítačové hry, kde skládal kostry z jednotlivých částí, ale tam to bylo jen schematicky namalované. Pořád dokola ukazoval na pravé lidské lebky a opakovaně se ptal:

„A byla tahle lebka živá?“

Jako jemu, tak i dnes říkám totéž – ano, toto byli skuteční lidé a i když žili před staletími a byli to možná největší chudáci z největších chudáků, jejichž jména a osudy jsou dávno zapomenuty, měli bychom jim i dnes vzdát úctu a pietu. Kdo ví, kdo bude za tři, pět, nebo deset století držet v ruce naše lebky, které jsou nyní na geologickou půl vteřinu živé.

Fotografie vznikly na místech, kde bylo dovoleno fotografovat a kde jsem si případně zakoupil povolení k focení. Konkrétně to bylo v Národním muzeu v Praze a v Kostnici v podzemí hřbitovní kaple Všech svatých v areálu cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory.

Odkazy na kostnice v Mělníku a v Sedleci