Máme tady Vánoce, krásné svátky, kdy většina lidí zůstává věrná starým tradicím. Avšak nejenom mezi dětmi se letos začíná rychlostí světla šířit fáma, že prý si dárky nadělují obyčejní lidé.
A to vánoční pohodě právě nepřispívá. Proč někdo roznáší tyto drby, nechápu. Vždyť to byla vždy a doufám, že stále je záležitost Ježíška. Je pravda, že někteří rodiče jsou hrozně vlezlí a chtějí za každou cenu pomáhat. Ale buď dárky schovají špatně a někdo je objeví ještě před Vánoci nebo je důkladně uloží někde ve skříni a najdou se až příští rok na jaře. To se Ježíškovi stát nemůže. Ten přesně ví, co ke kterému stromečku patří.
Možná ty nehezké řeči roznáší Ježíškova konkurence, z jejíchž nekalých praktik mám jisté obavy. Nemusí to být přímo osobně Santa Claus, ale třeba se mu rozhodl pomáhat nějaký šikovný lobbista, kterých máme u nás dost. Často se tak děje za pomoci rafinovaných obchodníků, kteří již v září přemlouvají důvěřivce k cílenému nákupu dárků. Rozjímat nad smyslem Vánoc tak začínají lidé v obchodních centrech, kde se na začátku podzimu objevují první vánoční ozdoby. Především o adventních nedělích pak supermarkety občas ve švech prasknou a lidem někdy nervy rupnou. A tak se jdou uklidnit k Santovu Coca-Cola kamionu.
Pochopte, nic proti osobě Santa Clause nemám. Já vím, že ani Ježíšek není vlastně „náš“. Nenarodil se v Čechách, na Moravě či v Slezsku, nýbrž v dalekém Betlémě. Ale věta „copak nám letos nadělí Ježíšek pod stromeček“ mi stále zní poeticky.
Trochu více klidu a romantiky by to chtělo v tento čas. U nás i v Bruselu. Během roku jsem od horlivých unijních politiků slyšel neskutečné nápady, že mám obavy, aby nevymysleli například heslo „Jednotná Evropa, jednotné Vánoce“. Snad ne. Ostatně máme s tím jisté zkušenosti. Dobu, kdy se nám snažili podstrčit Dědu Mráze, jsme úspěšně přečkali, i když tu snahu tenkrát podpořil ve svém vánočním projevu Antonín Zápotocký slovy: „Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu.“ A tak doufám, že si nenecháme v budoucnu vnutit nějakou náhradu za Ježíška. Jak by potom ty naše Vánoce vypadaly. Bez jedinečné atmosféry štědrého večera, rozsvíceného stromku, napjatého očekávání i rozzářených očí nad rozbalenými dárky.
Myslím, že v dnešní době potřebujeme Ježíška, i když je vlastně pro nás svým způsobem neznámý. Na rozdíl od Santa Clause není moc v supermarketech vidět a ve filmech se také často neobjevuje. Ale je to tak dobře. Tajuplným by měl zůstat i nadále. A pomáhat můžeme vlastně všichni. Stačí, když se obklopíme dobrými lidmi, které máme rádi a vytvoříme nevšední atmosféru bez všedních problémů. Nejenom Štědrý večer neztratí svoje kouzlo, ale i tento rok, který se vánočními svátky vlastně uzavírá a dovršuje svoji zralost. Na jeho konci by měl být návrat domů ke stolu i k tomu stromku. Ten se pak ve správnou chvíli rozsvítí, zacinká zvoneček a hudbu obstará šustění papíru strhávaného z dárků.
Člověk nemusí lpět na mnoha tradicích, ale tuto bychom si mohli zachovat pro další generace. A myslím, že není nutné zkoumat, zda se v případě některého vánočního zvyku jedná o čistě náboženskou záležitost nebo původně prastarý pohanský rituál, který si za dva tisíce let své existence přizpůsobila katolická církev k obrazu svému.
Život je hlavně o malých věcech. A ty, když jsou v pořádku, tak se daří i ty velké. Přeji všem, aby ty letošní Vánoce rozjasnily dlouhé zimní období a přinesly klid i pohodu. Užijte si to a hlavně nevzpomínejte pouze na otlačené prsty od mobilního telefonu.
Minulý rok jsem také napsal Ježíškovi: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=574771
*
Když už byla řeč o vánoční hudbě, tak nemohu zapomenout na kouzelnou Českou mši vánoční a pohnutý osud jejího autora: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=575767
