„Milý Ježíšku, ...“

Máme tady Vánoce, krásné svátky, kdy většina lidí zůstává věrná starým tradicím. Avšak nejenom mezi dětmi se letos začíná rychlostí světla šířit fáma, že prý si dárky nadělují obyčejní lidé. 

A to vánoční pohodě právě nepřispívá. Proč někdo roznáší tyto drby, nechápu. Vždyť to byla vždy a doufám, že stále je záležitost Ježíška. Je pravda, že někteří rodiče jsou hrozně vlezlí a chtějí za každou cenu pomáhat. Ale buď dárky schovají špatně a někdo je objeví ještě před Vánoci nebo je důkladně uloží někde ve skříni a najdou se až příští rok na jaře. To se Ježíškovi stát nemůže. Ten přesně ví, co ke kterému stromečku patří.

Možná ty nehezké řeči roznáší Ježíškova konkurence, z jejíchž nekalých praktik mám jisté obavy. Nemusí to být přímo osobně Santa Claus, ale třeba se mu rozhodl pomáhat nějaký šikovný lobbista, kterých máme u nás dost. Často se tak děje za pomoci rafinovaných obchodníků, kteří již v září přemlouvají důvěřivce k cílenému nákupu dárků. Rozjímat nad smyslem Vánoc tak začínají lidé v obchodních centrech, kde se na začátku podzimu objevují první vánoční ozdoby. Především o adventních nedělích pak supermarkety občas ve švech prasknou a lidem někdy nervy rupnou. A tak se jdou uklidnit k Santovu Coca-Cola kamionu.

Pochopte, nic proti osobě Santa Clause nemám. Já vím, že ani Ježíšek není vlastně „náš“. Nenarodil se v Čechách, na Moravě či v Slezsku, nýbrž v dalekém Betlémě. Ale věta „copak nám letos nadělí Ježíšek pod stromeček“ mi stále zní poeticky.

Trochu více klidu a romantiky by to chtělo v tento čas. U nás i v Bruselu. Během roku jsem od horlivých unijních politiků slyšel neskutečné nápady, že mám obavy, aby nevymysleli například heslo „Jednotná Evropa, jednotné Vánoce“. Snad ne. Ostatně máme s tím jisté zkušenosti. Dobu, kdy se nám snažili podstrčit Dědu Mráze, jsme úspěšně přečkali, i když tu snahu tenkrát podpořil ve svém vánočním projevu Antonín Zápotocký slovy: „Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu.“ A tak doufám, že si nenecháme v budoucnu vnutit nějakou náhradu za Ježíška. Jak by potom ty naše Vánoce vypadaly. Bez jedinečné atmosféry štědrého večera, rozsvíceného stromku, napjatého očekávání i rozzářených očí nad rozbalenými dárky.

Myslím, že v dnešní době potřebujeme Ježíška, i když je vlastně pro nás svým způsobem neznámý. Na rozdíl od Santa Clause není moc v supermarketech vidět a ve filmech se také často neobjevuje. Ale je to tak dobře. Tajuplným by měl zůstat i nadále. A pomáhat můžeme vlastně všichni. Stačí, když se obklopíme dobrými lidmi, které máme rádi a vytvoříme nevšední atmosféru bez všedních problémů. Nejenom Štědrý večer neztratí svoje kouzlo, ale i tento rok, který se vánočními svátky vlastně uzavírá a dovršuje svoji zralost. Na jeho konci by měl být návrat domů ke stolu i k tomu stromku. Ten se pak ve správnou chvíli rozsvítí, zacinká zvoneček a hudbu obstará šustění papíru strhávaného z dárků.

Člověk nemusí lpět na mnoha tradicích, ale tuto bychom si mohli zachovat pro další generace. A myslím, že není nutné zkoumat, zda se v případě některého vánočního zvyku jedná o čistě náboženskou záležitost nebo původně prastarý pohanský rituál, který si za dva tisíce let své existence přizpůsobila katolická církev k obrazu svému.

Život je hlavně o malých věcech. A ty, když jsou v pořádku, tak se daří i ty velké. Přeji všem, aby ty letošní Vánoce rozjasnily dlouhé zimní období a přinesly klid i pohodu. Užijte si to a hlavně nevzpomínejte pouze na otlačené prsty od mobilního telefonu.

Minulý rok jsem také napsal Ježíškovi: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=574771

*

Když už byla řeč o vánoční hudbě, tak nemohu zapomenout na kouzelnou Českou mši vánoční a pohnutý osud jejího autora: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=575767