LABYRINTÁRIUM aneb bludiště a labyrinty u zámku Loučeň

Na tomto zajímavém místě se může člověk ztrácet v bludištích a zkoumat labyrinty nebo putovat a bloudit v myšlenkách uvnitř sebe samého.

Městys Loučeň se nachází asi šest kilometrů od hlavní silnice Nymburk - Mladá Boleslav. Cílem většiny návštěvníků je romantický zámek Loučeň s krásným a rozlehlým parkem a především zajímavým labyrintáriem.

Na místě bývalé tvrze, o které je písemná zmínka již z roku 1223, stojí dnes v Loučni na Nymbursku barokní zámek. U pokladny do zámeckého areálu se může člověk rozhodnout, zda navštíví interiér zámku, kde se dozví od průvodců v kostýmech zajímavosti ze života a doby rodů Valdštejnů, Fürstenberků, a Thurn – Taxisů nebo se vydá prozkoumat celoevropský unikát nacházející se v anglickém parku. V druhém případě obdrží návštěvník při zakoupení vstupenek do parku přehledný plánek s rozmístěním labyrintů a bludišť, projektovaných nejznámějším současným světovým tvůrcem labyrintů Angličanem Adrianem Fischerem.

A tak se může ponořit do zeleně historického anglického parku, aby postupně prozkoumal jedenáct (počet se může časem měnit) zahradních magických i zábavných labyrintů a bludišť, které ho pobaví i dobijí mu energii. Loučeňská bludiště a labyrinty jsou údajně vybudovány na energeticky velmi příhodných místech.

Labyrint či bludiště? Pro mnohé, než navštíví Loučeň, jeden pojem, ale ono je to trochu jinak. Labyrintem se prochází, bludištěm se bloudí. Labyrint má v sobě ukrytou naději, bludiště představuje sázku na úspěch, mnohdy však nejistý. Labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá, avšak směřuje od vchodu až k cíli. Neočekávaným způsobem vede poutníka možná až do středu světa nebo vlastní bytosti. A tak může být někdy mezi labyrintem a bludištěm občas složitý svět kolem nás, který je zbytečně plný nesmyslného lidského pachtění, podivné pošetilosti, rizik a problémů.

„Kde pak vůdce jakého máš?“ řekl. Já odpověděl: „Žádného nemám, Bohu a svým očím se důvěřuji, že mne nezavedou.“ — „Nezpravíš nic,“ řekl on. „Slýchal-lis kdy co o kreténském labyrintu?“ — „Slýchal cosi,“ dím. On zase: „Zázrak světa byl, stavení z tak mnoha pokojů, příhrad, průchodišť vzdělané, že kdo se bez průvodčího do něho pustil, vždycky sem a tam chodě a motaje se, nikdý ven netrefil. Ale to žert byl proti tomu, jak sám světa tohoto labyrint, zvláště nyní, spořádán jest. Neradímť, věř mně zkušenému, samotně se tam pouštěti.“

 „A kde pak takového vůdce vzíti mám?“ řekl sem. Odpověděl: „Já sem na to, abych takové, kteří něco shlédnouti a zkusiti žádají, prováděl a jim, kde co jest ukazoval; protož sem tobě také vstříc vyšel.“ Já podivě se: „I kdo jsi ty,“ řekl sem,„můj milý?“ Odpověděl: „Jméno mé jest Všezvěd, příjmím Všudybud, kterýž všecken svět procházím, do všech koutů nahlédám, na každého člověka řeči a činy se vyptávám; co zjevného jest, vše spatřuji, co tajného, vše slídím a stíhám, summou beze mne nic se díti nemá, ke všemu dohlédati má jest povinnost; a ty půjdeš-li za mnou, uvedu tě do mnohých tajných míst, kamž by ty sic nikdá netrefil.“

(Krátká ukázka z knihy „LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE, Kapitola II)

Oproti labyrintu narazí v bludišti člověk na mnohá rozcestí, přičemž ne každá z cest, kterou si vyberete, vede tím správným směrem. Úkolem bludiště je člověka zmást natolik, aby se v něm ztratil. Jak dlouho se do bludiště zalézá, minimálně tak dlouho se z něj dostává zpět. Většinou ale cesta dovnitř je lehčí než zpáteční putování. Tíseň, strach. Někomu může bludiště připomínat i vězení, jelikož v určitou chvíli není cesty ven, na svobodu.

Ale to není případ kouzelné krajiny u zámku Loučeň. Jednotlivé labyrinty a bludiště se zde liší ve svém provedení a to jak tvarem, tak materiálem. U každého zastavení je také informační panel, kde se člověk dozví i něco zajímavého z historie labyrintů. Například to, že jsou téměř tak staré, jako lidstvo samo. Labyrinty již užívali třeba Keltové nebo obyvatelé daleké Indie.

Místo je to úžasné, pro někoho zábava, pro jiného relaxace nebo meditace. Výlet, jehož cílem je něco, co nemá obdoby v Čechách, dokonce ani v Evropě, je vhodný pro malé děti, dospělé i starší lidi. Určitě se nejedná jenom o dětskou zábavu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kdo vstoupí do prvního bludiště či labyrintu, většinou neodejde, dokud nenavštíví zbývající. Myslím si, že kouzlu tohoto místa propadne každý, ať je malý či velký. Samo o sobě je zajímavé a magické již slovo labyrintárium. Provozovatel zdejších labyrintů požádal o patentování nového slova „labyrintárium“ a jeho uvedení do slovníků spisovné češtiny.

Návštěva labyrintária zasazeného do prostředí úžasného šestnáctihektarového zámeckého parku z poloviny 19. století byla pro nás nezapomenutelným zážitkem. Mají zde také mnoho zajímavých i exotických stromů či keřů a květin různých barev. Vedle stoletých buků či dubů lze objevit více než stosedmdesátiletý liliovník tulipánokvětý. A k tomu kašny, jezírka, různá hřiště, lávky, lanové centrum, altány či oranžérie.

Zábava, sport, romantika, odpočinek i poučení, to všechno je Loučeň. Kdo se do tohoto kouzelného místa vydá, nebude litovat. Před návštěvou je dobré se podívat na internet ohledně bližších údajů o vstupném, otevírací době a především o množství zajímavých akcí zde pořádaných: http://www.zamekloucen.cz/.

Před odjezdem z městyse Loučeň jsme navštívili „Zmrzlinový ráj Krédo“, který se nachází z boční strany restaurace naproti parkovišti. Ochutnali jsme zde výtečnou zmrzlinu za rozumný peníz.