Jinak by se také to hlediště nemohlo jmenovat otáčivé. Okolo něho se občas v pozdní večer hraje veselá komedie a kolem něho již několik let smutná tragikomedie.
Určitě nebudu přehánět, když řeknu, že otáčivé hlediště v Českém Krumlově je zajímavý fenomén, který se líbí návštěvníkům z celého světa. Ty sem jezdí, aby se podívali na trochu jiné jeviště a jiné hlediště, než na co jsou zvyklí.
Dle mého názoru je to nehezká fraška, která se započala hrát v okamžik (rok 1992), kdy byl zámecký areál v Českém Krumlově včetně zahrady zapsán na seznam památek UNESCO. V následujících letech se nad zdejší raritou začaly vznášet otazníky i vykřičníky. Bohužel převládaly emoce a moc se toho do dnešní doby nevyřešilo. Například co ministr kultury, to jiný názor. Nebudu je zde citovat, i když například na výroky pana Jandáka si tam pamatují dodnes.
Není mi známo, jak přesně situace vypadá nyní. Ale je to určitě stále složitý slepenec – Jihočeský kraj, město České Budějovice (zřizovatel Jihočeského divadla, které hraje na území jiného města), město Český Krumlov, památkáři (ty by chtěli zpřístupnit pro veřejnost Letohrádek Bellarie, kde má šatny a provozní místnosti divadlo), UNESCO a ministerstvo kultury.
Uvažuje se o architektonické soutěži, na jejíž základě by došlo k úpravě stávající podoby této scény. Patrně by musela být rozšířena zahrada a vybudováno nové divadlo, především kvůli zázemí herců. Ale náklady by se pohybovaly okolo jedné miliardy. A to nebude jednoduché najít.
Zatím divadlo hraje, a to je dle mého názoru dobře. S ženuškou jsme ho navštívili uplynulou neděli a shlédli nesmrtelný muzikálový pohádkový příběh v úpravě Jiřího Voskovce a Jana Wericha o divotvorném hrnci plném zlata, který plní tři přání. V režii pana Průdka jsme si udělali výlet do Štědré Doliny ve fiktivním americkém státě Missitucky, kde nás přivítal třeboňský vodník Čochtan a dalších snad více než 50 účinkujících (spočítat se to nedalo). Báječně rozehrané komediální situace a melodické evergreeny Burtona Lanea se nám moc líbily.
*
