Prcháme před uprchlíky, aneb „Máte slovo“?

O uprchlících, sbírání víček, zodpovědnosti politiků a o „Máte slovo“ – ČT 29. 1. 2015. 

Dilema "xenofoba" 

Dilema "islámofoba"

Máme přijmout tisíce uprchlíků? Tak byl předeslán pořad „Máte slovo“ z 29. 1. 2015. Hlavním tématem pořadu se (dalo se čekat) stala ne-integrace muslimských uprchlíků v Evropě. Diskuze k tématu zda, přesněji jak, pomoci lidem v nouzi, se v podstatě neodehrála.

V pořadu také vystoupil předseda ODS pan Petr Fiala. Pokud byste od předsedy parlamentní strany čekali odpovědi na otázky, zda přijmout uprchlíky, kolik jich přijmout, jaká bezpečnostní rizika z přijetí plynou, jak je eliminovat, nebo alespoň omezit, co s uprchlíky poté, co pomine akutní nebezpečí a tedy důvod jejich ochrany … příliš mnoho otázek? Pro pana Fialu bohužel zjevně přespříliš. Možná proto si vystačil s odpovědí: „Ne!“ a vysvětlením, že riziko, že se uprchlíci v budoucnosti nebudou schopni integrovat je příliš vysoké. Nechybělo mnoho k závěru, že přijetím uprchlíků si zaděláváme na řezání hlav a navíc, přece nebudeme pomáhat, když už sbíráme ta víčka? Domnívám se, že politici by v rámci své práce měli hledat a nabízet řešení a na výše uvedené otázky odpovídat, nikoli se postavit před voliče a sdělit: „Tak jste si nás zvolili a teď povídejte, co máme dělat a jak“. Ono totiž po pravdě, odpovědí na výše uvedené otázky se dnes přízeň voličů nezíská, alespoň ne většiny. Možná právě z toho důvodu odešel pan Fiala od do nedávna platných hodnot ODS k rétorice, aktivující přinejmenším mručící souhlas většiny, který snad později půjde proměnit zpět na volební hlasy.

Uprchlík. Co na to zákon: Uprchlíkem se rozumí osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je schopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti, nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem k výše uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.

Uprchlík je (zjednodušeně řečeno) osoba v akutním ohrožení života, osoba pronásledovaná, která se nedobrovolně (pomiňme tzv. ekonomické uprchlíky) nalézá mimo svou vlast a potřebuje pomoc, či ochranu. Pochybuji, že by lidé, kteří vyzývají k přijetí uprchlíků, měli nějaký podivný zájem na ochraně někoho, kdo jim v budoucnu podřeže krky (Mimochodem, patříte k lidem, kteří se v odporu k vraždění potřebují utvrzovat sdílením a sledováním videí s detaily poprav páchaných například islámskými fanatiky?). Já sám nemám nijak kladný vztah ke komukoli kdo vraždí a je mi jedno, zda tak činní se šátkem na hlavě, pod srpem a kladivem, nebo třeba jen agresivním „kroucením volantu“ na silnici, dokonce mám z takových lidí strach (jestli já taky nejsem ňákej ten fób ? ). Na druhé straně nepodezřívám lidi, kteří jsou proti příjímání uprchlíků, že by se v okamžiku, kdy na ulici bude ležet člověk, potřebující v ohrožení života pomoc ptali, jakého vyznání, či jaké národnosti tento člověk je. Stejně tak si jistě nebudou klást otázku, zda pomoci, když už sbírají víčka (častý argument/alibi, proč nepomáhat jinou, další cestou jiným potřebným).

Tzv. sbírání víček. Činnost, kdy firmy zabývající se zpracováním plastových odpadů takto nasbíraná víčka vykupují a díky úspoře na vstupu do výroby mohou část těchto úspor věnovat potřebným. Důležité, potřebné a skvělé … jen prosím z této činnosti přestaňme dělat vrchol charity, tohle nás opravdu nic nestojí a je smutné, když si sběr víček bereme jako alibi.

Zůstává tedy otázka, zda pomoci někomu, kdo je v ohrožení. Snad si odpovíme, že ano. To jakým způsobem, kolika lidem můžeme pomoc, jaká rizika to představuje a co můžeme dělat poté, co nebezpečí v jejich původní zemi pomine, jak využít případné ochoty zůstat u těch, kteří se bezproblémově integrují (a tedy jsou a mohou být dále prospěšní naší společnosti i v ohledu na nepříznivý demografický vývoj) je na jinou diskuzi. Tu by měli vést politici, kteří nás zastupují a rozhodováním a předkládáním řešení (nikoli krčením rameny) přejímají zodpovědnost a tedy, tak trochu, dělají svoji práci.

A ještě něco jen tak mimochodem - až zase někdy, někde rozpoutáme bouřlivou diskuzi na téma církevních restitucí, vzpomeňme, že církve vždy patřily a patří mezi instituce, které se běžně v otázkách pomoci (nejen) uprchlíkům angažovaly a angažují.

Opatrujte se ?