Když jsem přemýšlel o přečteném textu jako celku, uvědomil jsem si spojitost s jiným biblickým oddílem. „Stali jsme se divadlem světu, andělům i lidem.“ To je ta souvislost. Ale kvůli reálnosti se tento svět spíše podobá aréně.
2 Petrův 3:1-18
Když jsem přemýšlel o přečteném textu jako celku, uvědomil jsem si spojitost s jiným biblickým oddílem. Apoštol Pavel píše do Korintu: „Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem.“ 1 Korintským 4:9
„Stali jsme se divadlem světu, andělům i lidem.“ To je ta souvislost, kterou mám na mysli. Když totiž znovu pohlédneme na text z Petrovi epištoly, můžeme spatřit dva předěly. Potopa a požár. Oba předěly zakončují předcházející období a po nich začíná období zcela nové. Zmíněná období jsou tři. Stvoření poznamenané prvním hříchem. Období začínající rodinou Noemovou. Pokračující narozením a ukřižováním Pána Ježíše Krista. Tak Pán Bůh připravil východisko pro hříchem poznamenaného člověka. A poslední období věčného života, na který se všichni křesťané těší.
Tato období spolu s předěly ve mně vyvolala dojem divadelního představení. Ale jsem si vědom, že jde jen o dojem. Protože vše probíhá ve skutečném světě. Kdo se v něm narodí, tak se skutečně narodí. A kdo zemře, tak je skutečně mrtvý. Proto asi než divadlu, se tento svět podobá aréně, kde mezi sebou bojují gladiátoři.
Při pohledu na tyto scény se možná svět baví. Ale andělé a Pán Bůh sám nemá příliš často důvod k radosti. Svému lidu vyčítá: Zaměstnal jsi mě svými hříchy. Nebo na jiném místě: Podívej se, kolik jsem do tebe investoval a ty mi vracíš jen trní, místo bohaté úrody. Taková slova nás vedou k zamyšlení: Co my přinášíme svému Stvořiteli? Co já přináším svému Pánu?
Při pohledu na svůj celý život vidím řadu věcí které jsem dostal. Tak jsem to připomínal už minule. Nebylo by naprosto přirozené, kdybych vracel stejnou mincí ? Vidím snad nějakou úměru v tom, jak pracuji pro svého Boha a naopak jak On pečuje o mne ? Obávám se, že je tomu jako s deštěm. Na zem dopadají proudy vody a jen pár kapek se dotknou jednoho květu. Tak odpovídám já na Boží proudy požehnání. Jsem obklopen Boží dobrotou a ze mě skane jen tu a tam krůpěj laskavosti. Tak akorát pro kolibříka. Takhle to má být ? Není o věřícím člověku napsáno: že `proud živé vody poplyne z jeho nitra´ Jan 7:38 ? Tak kde jsou ty proudy v mém případě ? Kam se poděly ? Kam se vytratily ? Když se tak na mne dívají nebeské zástupy, nemají často chuť přepnout na jiný program ?
Pán Bůh jasně vidí, jaký má každý z nás potenciál. On je náš Stvořitel. Jak často připomínám: On nás každého uhnětl v lůně naší matky. A nejen to. Obdaroval nás mimořádnými schopnostmi a to přesně na míru. Na míru naší bytosti a také našim úkolům, naší role na tomto světě. Máme tak všechny předpoklady, abychom sehráli dobrý kus. Navíc nás doprovází, vede nás za ruku. Co by se tedy mohlo stát ? Co by se mohlo pokazit ?
Podstatné pro zdárný výsledek zřejmě bude skryt v tom, na co nebo na koho se díváme. Připomenu známou diskusi mezi Pánem Bohem a Mojžíšem. Co namítal Mojžíš ? Já jsem takový a takový. Na koho se díval ? Díval se sám na sebe. A co viděl ? Viděl vlastní neschopnost. A proto chtěl výpravu do Egypta odpískat. Není nám takový přístup vlastní ? Podíváme se do zrcadla Božího slova a co vidíme ? Hlínu a bodláčí. Hlína se při nejmenší zátěži rozpadne a bodláčí udusí každý dobrý záměr. Ale bible nemluví jen o lidské neschopnosti. Vždyť, jak jsem minule připomínal, člověk není schopen udělat sám vůbec nic dobrého a trvalého. O čem dalším tedy mluví bible ? Znovu připomenu známý text: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ Matouš 19:26
Pokud by celou biblí nezazníval tento jasný hlas: „U Boha je možné všecko,“ neměl by člověk na tomto světě žádnou naději. Nezbývalo by mu nic jiného, než co napsal Dante u vstupu do pekla: „Zanechte nadějí.“
Naštěstí tomu tak není. Proto přes naši lidskou slabost. Přes naše selhávání. Přes to všechno slovy písně: „Je pro mne ještě naděje ...“ A tou nadějí je Stvořitel sám. On připravil všechna jednání scény, ve které nyní žijeme. A jemu také patří poslední slovo.
Podívám se na zmíněný život celého lidstva ještě z jiného pohledu. Použiji při tom slova Jana Křtitele: „Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Lukáš 3:16 Voda a oheň. Také v našem prvním textu se hovoří o vodě a ohni. Z vody první svět povstal a vodou byl ukončen život všech lidí až na jednu rodinu. Svět jako takový však byl zachován. A tak tomu bude až do druhého předělu. V něm přijde oheň, který hmotný svět jak ho známe, rozebere na základní částečky. Oheň tak ukončí existenci světa, který byl do hloubky znečištěn hříchem. Hřích je jako nádor, který se rozšířil do celého těla. Není možné ho odstranit, aniž by bylo zničeno celé tělo. Proto není jiné cesty, než ohněm odstranit celý svět. Jen tak bude očista úplná. Jen tak bude připraveno prostředí a chvíle pro nové stvoření. Právě to Pán Bůh zaslibuje. 'Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." Zjevení Janovo 21:5'
Tak jsem vám chtěl ukázat dva pohledy na naši současnou situaci. První z nich hovoří o naší úloze. Pro ni máme všechny předpoklady. A náš úspěch záleží na tom, jakým směrem se budeme dívat. Uspějeme, když náš pohled bude upřen na Hospodina. On nás totiž má rád. Neposílá nás jako ovce mezi vlky bez toho, že by šel mezi tyto vlky před námi a s námi. Nemusíme se tedy bát. Nejsme na to sami.
Druhý pohled hovoří o úloze, kterou na sebe vzal Pán Bůh sám. Svět, který lidé zaneřádili hříchem, pročistí ohněm svého slova. Tak ukončí strastiplnou pouť člověka. Už nebude muset procházet slovy Komenského: „labyrintem světa.“ Ale Hospodin se pustí do nového stvoření. Tam nebude nic nečistého. A naopak tam bude spousta místa a příležitostí pro každého z nás.
Teď je však před námi Nový rok. Kéž letos nezaváháme. Kéž jsme připraveni ke každému dobrému dílu. Pojďme se s nadějí dívat do nového roku, co nám v něm Pán Bůh přichystal. Amen.
