Otázka je, kam míří vaše duchovní cesta ? A také kdo vás po ní vede ? A nejste už z té cesty tak utahaní, že už spíte prakticky vestoje ? Pak je právě teď a tady ten správný okamžik, abyste se probudili !
Ageus 2:1-5
Ageovo proroctví má jen dvě kapitoly. Tak se nemusíte bát a přečíst si ho celé. Třeba dnes po obědě. My jsme si teď připomněli jen část kapitoly druhé.
Během kapitoly první Pán Bůh napomíná navrátilce z Babylona, aby přestali budovat své domy. Aby si uvědomili, že díky tomu přicházejí o Boží požehnání. A pak dochází k vzácnému jevu. Řekl bych, že k jevu velmi vzácnému – skoro nebývalému. Zerubábel, velekněz Jošua a všechen lid poslechli hlas Hospodina. Poslušnost Božího lidu. Jak vzácné koření ! Jakou radost měl Pán Bůh, když jeho lid řekl: ano. Však také zazní z Boží strany laskavá odpověď. Skrze proroka Agea prohlašuje: “Já jsem s vámi.“ A za prohlášením následuje čin. Jak je ostatně Božímu slovu vlastní. Hospodin roznítil nebo probudil ducha Zerubábela, ducha Jošuy i ducha všeho lidu.
Před tím byli všichni takoví celí skleslí. Soustředili se tak na vlastní problémy a potřeby, že jim uniklo to podstatné. To, co objevila a čeho se usilovně držela novozákonní Marie z Betanie. Mám na mysli to, že spočinula u nohou Ježíše a nespustila oči z jeho rtů. Jinými slovy: Dávala pozor na každé slovo, které vyslovil.
My se také někdy potřebujeme otočit a vrátit se tam, odkud jsme vyjeli. Vrátit se na křižovatku, kde jsme špatně odbočili. Stalo se vám to někdy ? Mně se to stalo mockrát. A to jsem měl v autě pokaždé zapnutou navigaci !
Izraelci z našeho příběhu měli proti nám tu výhodu, že s nimi byl prorok Ageus. A ten je upozornil: Bacha, přátelé, ta cesta, po které jdete, není ta správná.
Jak poznáme my, že jdeme po špatné cestě ? Podobným způsobem jako Izraelci. Dnes se mluví o projektech a cílech. Od každého projektu něco očekáváme. Usilovně pracujeme. Podobně jako lodníci, kteří vezli Jonáše do Taršíše. A přesto se stává, že nedosahujeme očekávaného cíle. Pokud nám naše úsilí přináší jen velmi málo. Pak je to signál, že něco není v pořádku. Je čas prozkoumat svá rozhodnutí. Prozkoumat své projekty. Prozkoumat svou cestu. A pokud je třeba, vrátit se zpátky na poslední křižovatku. Vrátit se, a tentokrát zvolit správnou cestu.
Během první kapitoly proroka Agea získal Pán Bůh pozornost svého lidu. Všichni zvedli svůj zrak. A nejen to. Rozhodli se, že něco opustí. Něčeho se vzdají. Vzdají se toho, co jim brání zapojit se do těch Božích plánů a projektů. A my dobře víme, jak se Boží a lidské plány od sebe nepředstavitelně liší. Izraelci prostě pustili své vlastní plány k vodě. A dobře udělali. Protože co potom následovalo ? Už jsme si to připomněli. Hospodin probudil ducha všeho lidu.
Těší mě myšlenka, že možná řada z nás sní o duchovním probuzení. A pokud o tom skutečně přemýšlíme, uvažujeme většinou o lidech mimo naše sbory. Ale tady čteme o jiném druhu duchovního probuzení. O probuzení všeho Božího lidu. Není to divné ? Copak Boží lid potřebuje probudit ? Copak nestačí, že věříme, chodíme do shromáždění, jsme připojeni na zoomu nebo sledujeme bohoslužbu na YouTube ? Proč potřebujeme k tomu všemu ještě probudit ?
Během přemýšlení o dnešním téma mi vytanulo podobenství o deseti pannách. Asi si vzpomínáte, že pět z nich bylo moudrých. Těch pět mělo dost oleje. Ale přesto usnuly. Moudré nebo hloupé. Je to jedno. Spánku se stejně neubránila žádná z nich.
Chtěl jsem tím říct, že i těm nejlepším z nás se může stát, že duchovně usneme. Ani naše moudrost, prozíravost nebo pracovitost nás neochrání. Díky Bohu, že On nad námi neláme svou hůl. Dobře je to vidět na pěti moudrých pannách. Ženich je nenechal spát na lavičce. On je nechal probudit. A tak nic neprošvihly. Vešli na svatbu spolu se ženichem.
A to povzbuzuje i mne. A byl bych rád, aby tento příběh povzbudil i každého z vás. Ale byl bych také rád, abychom společně pohlédly pravdě do očí. Abychom si popravdě odpověděli na otázku: „Jak a kde začíná duchovní probuzení?“ Je to u sousedů ? Je to v městské radě ? Je to v centru Prahy ?
Matně si vzpomínám na to, jak začalo probuzení v Ochranově. Pamatuji se, že mezi moravskými bratry bylo mnoho sporů. Hrozilo, že se toto společenství rozpadne. Ale pak se něco stalo. A já si to představuji takto. Pán Bůh pohlédl na ten mumraj. A pak si řekl: „Musím upoutat jejich mysl, musím upoutat jejich pozornost.“ A tak sestoupil doprostřed všeho toho zmatku. A dotkl se mysli každého bratra. A tak se stalo, že se všichni probudili. Jejich ústa před tím křičela. Ale jejich duch se tím vším tak unavil, že nakonec usnul. Bylo to podobné, jako když se díváte na televizi. Pomaličku zavíráte oči, až téměř usnete. A najednou někdo televizi vypne. No, a to vás probudí. Nastane tak razantní změna, že musíte otevřít oči. Musíte zjistit, co se to vlastně stalo.
Přepokládám, že něco podobného se stalo v Ochranově nebo i mezi Izraelci v textu, který jsme četli. V obou případech došlo díky Pánu Bohu k razantní změně.
Ještě jeden příměr si neodpustím. Nevím, jestli všichni znáte filmovou sérii Metrix ? Jako ilustraci použiji okamžik odpojení člověka od počítačové sítě. V té chvíli je náš člověk vytržen z dramatického příběhu. Obvykle někam utíká a chce se na poslední chvíli zachránit. A vzápětí se probouzí. Otevírá oči. Svou myslí ještě trčí v předchozím příběhu. Ale zároveň vnímá, že je mezi přáteli. Že už je mimo smrtelné nebezpečí. Už mu nic nehrozí. Už zase začíná žít.
A to je právě účelem probuzení. A zvláště toho duchovního probuzení. Abychom zase začali žít. Protože jaký by to byl život, kdybychom ho celý jenom prospali ? To ale není Božím úmyslem. Vždyť Pán Ježíš jasně říká: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ Jan 10:10 A hojnost života je pravým opakem živoření. Nejde o to, abychom přežívali ze dne na den. Jde o to, abychom žili naplno.
Při pohledu na mne si možná řeknete: „Jak šedesátiletý stařík může žít naplno ?“ Pominu prorocké slovo, jak „ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly.“ Izajáš 40:31 Co jsme na začátku četli ? „Vzchop se, všechen lide této země, praví Hospodin, a dejte se do práce. Vždyť já jsem s vámi, praví Hospodin zástupů.“ A v dalším verši jsme slyšeli: „. Můj Duch zůstává vprostřed vás.“ To je to tajemství plného života. Když Hospodinův Duch zůstane uprostřed nás. A nejen uprostřed nás, ale také po našem boku. Také v našem nitru.
Neodolám a připomenu biblickou postavu, která je mým vzorem. A této postavě je už přes osmdesát, když vztahuje svou ruku s holí nad mořem. Položím sugestivní otázku. Co myslíte, kdo rozdělil to moře ? Byla to ruka Mojžíše ? Byla to ta hůl, kterou držel v ruce. Nebo to byla mocná Hospodinova ruka ?
A druhý příběh s tímtéž mužem. Jozue vede muže do boje proti nepříteli. A co dělá Mojžíš ? Zvedá svou ruku a modlí se. Není to příliš málo ? Neměl by dělat víc ? No tehdy mu bylo už dobře sto dvacet let. Asi by v boji muže proti muži nebyl moc platný. A světe div se. Když má ruku nahoře, Jozue s muži vítězí. A když mu ruka padá dolů, Jozue s muži prohrávají. Jak je to možné ? Opravdu to bylo jenom v té ruce ? Nebo vedle ruky Mojžíšovi byla také ruka Hospodinova ? Když se na to podíváme z lidského hlediska, tak přece zvednutí lidské ruky nemůže mít žádný vliv na výsledek bitvy. Není to paradox ? Všiml jsem si, že Pán Bůh čas od času takové paradoxy používá. A proč? Aby těmito příběhy potvrdil slova svého Syna, když říká: „neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Jan 15:5 A také slova apoštola Pavla: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“ Filipským 4:13
A to je myšlenka, kterou bych rád dnešní úvahu zakončil. Předpokládám, že nás tíží pohled na celosvětovou pandemii. A tak si mnoho z nás možná myslí, že právě naši sousedé by potřebovali probudit. Aby se zachránili. Ve skutečnosti jde o něco jiného. Pokud potřebuje někdo probudit, tak je to naše nitro. Protože právě do našeho nitra, doprostřed našeho společenství by se rád Pán Bůh postavil. A chtěl by zde zůstat stát. Chtěl by zůstat mezi námi. Zakončím tedy prosbou: Pane, probuď mne. Pane, probuď nás. A zůstávej s námi, buď uprostřed nás. Amen.
