Zeman: Když není co říct a frustrace davu

Ve vzduchu je cítit napětí. Výročí Sametu si připomínáme v době, kdy Českem prochází vlna frustrace a zklamání. Téměř pětina Čechů (18 %) si podle aktuálního výzkumu CVVM myslí, že před rokem 1989 bylo lépe a více než třetina (37 %) si dokonce myslí, že pracovití, slušní a poctiví lidé si kvůli změnám po roce 1989 pohoršili. Účast ve volbách naznačuje ztrátu důvěry v politiku a lid obecný se poohlíží po vůdci, který je vyvede z temnoty. Sociologové hlásí odklon voličů od tradičních politických stran. A přitom příčiny jsou dost možná především v selhávání moderních států, jak dnes trefně poznamenal sociolog Jan Sádek, nikoli v selhávání politiků.

I když…

A my řešíme poblázněného starce, kterému věk nejspíš zatemnil mysl. Zeman dnešním generacím nemá co říci. Ví to, a proto volí ta silácká slova. Přitom se projevuje jako dezorientovaná figura zaseknutá v minulém tisíciletí. Přesto nám stojí za tolik povyku.

Zaráží mě, kolik energie Zeman ukrajuje demonstrujícím a kolik mediálního prostoru bylo vyplýtváno na jeho kritiku. Zeman je muž minulostí. Byl ovšem zvolen v řádných volbách, má své příznivce, momentálně je to tedy legitimní prezident. I my už brzy budeme mít někoho s takovým rozhledem a tahem na branku, jako je Andrej Kiska, i my už brzy najdeme svého Joachima Gaucka, který nebude národ polarizovat a jeho část přivádět k šílenství, ale bude jej spojovat a dodávat naději.

Vedle toho a o to víc mě zaráží, jaká slepota zalila společnost. Jakoby nikdo nechtěl vidět, kam spěje český stát po oněch symbolických pětadvaceti letech. Jakoby opsal kružnici a spolu s Andrejem Babišem se vracel zpátky do světa jistot a světlých zítřků. Jakoby už v těch médiích nezbylo dost místa, aby si všímaly koncentrace moci v rukou jednotlivců. Jakoby už korupce přestala být tématem, protože jsme ji posunuli na vyšší úroveň, kde si vyvolení přímo berou ze státního.

Zaráží mě, jak premiér Sobotka odvážně hovoří o minulosti, se kterou jsme se snad už vyrovnali, kdy na politické strany byly přisáté pijavice (citace), které je zneužívaly ve svůj prospěch. To už teď není, stačí se rozhlédnout kolem, teď už je líp. Hlavně ČSSD vždy byla a je příkladem té „jiné“, lepší, strany. Ostatně, zmiňovaný Jan Sládek ve svém článku píše také o tom, že tyto pijavice (teď necituji) už na strany nejsou přisáté, nemusí, protože vstoupily rovnou do politiky.

Nemyslím si, že ostuda České republiky je Zeman. To je jeho ostuda. Nemyslím si, že nás třeba takoví Němci budou posuzovat podle prezidenta, jak jsem dnes četl v několika komentářích. Nikoli. I vysocí představitelé EU mluví nahlas o tom, že střet zájmů, který připouštíme v osobě ministra financí a majitele miliardového agrokomplexu, je na demokratickém Západě nemožný. Také stačí letmo přeletět očima mezinárodní srovnávací indexy. Korupční prostředí, fungování veřejných institucí, svoboda podnikání. Tam bychom měli soustředit svou energii a společným úsilím s tím něco udělat. Pokud tedy máme nějakou národní hrdost. Kašleme na Zemana. I když si říkám, že tento kdysi bystrý politik chce možná jen po křesťansku nastavit tvář, aby si na něm frustrovaný lid vylil svou zoufalost.

Ano, jsem pro to, abychom se k sobě chovali slušně. To je ale nejspíš věc vývoje, politické vyspělosti. Holt nám ještě asi pár desítek let chybí, abychom se srovnali s Německem nebo Skandinávií. A pokud bychom se měli něčemu hlasitě postavit, tak těm prapodivným výše popsaným tendencím, které se projevují na naší politické scéně.

A až se nám podaří překonat opravdové hrozby svobodě a demokracii, Zemana si můžeme ponechat jako živoucí symbol minulosti, možná výstrahu. Ten beztak k jeho škodě dopadne stejně, jako jeho neobolševická parta Strany práv občanů.