Jogurty z ciziny pašovat nejspíš nebudeme. Hrozba korporátního fašismu však sílí.

"Nevím, kam by šli, protože u nás je bezpečno." Babišovo nechtěné odhalení dostává nové, jasnější rozměry. Zbývá doplnit nevyřčené "vždyť tu mají všechno, co potřebují". A teď se nám o to chtějí poslanci postarat zákonem.

Návrh změny zákona na zajištění potravinové soběstačnosti v plné nahotě ukazuje, co znamená řídit stát jako firmu. Zákon, který má podle svých předkladatelů zvýšit potravinovou soběstačnost České republiky, je samozřejmě paskvil a nemá šanci. Jeho předkladatelé požadují, aby byl podíl potravin na našem trhu v příštím roce minimálně 55 %, do roku 2027 pak celých 85 %. 

Opatření, kdy se stát snaží zákonem vynutit zvýšení podílu českých potravin na trhu, je v rozporu se základními principy tržní ekonomiky a nemůže fungovat. Leda by měli iniciátoři záměru připravený v záloze krok číslo dva, kterým masivně podpoří tuzemské producenty potravin (= DOTACE), aby zvládli uspokojit poptávku prostřednictvím české produkce. O to více by se ovšem vzdálili tržnímu hospodářství směrem k hospodářství plánovanému.

A to už jsme tu měli. Prázdné regály, luxusní zboží vyšší kvality pouze v Tuzexech nebo u pokoutných veksláků, podpultové zboží za příplatek.

Člověk nemusí být ekonom, aby si domyslel, že navrhované opatření povede nejen k omezení nabídky potravin, její šíře i kvality, ale i ke zvýšení cen. Množství firem, které se věnují produkci potravin, je omezené. A množství firem, které jsou schopné dodávat zboží do řetězců, je ještě méně. Budou to pak právě tyto firmy, které budou diktovat podmínky. A budou to tyto firmy, do kterých budou směřovat státní dotace.

To ví nejspíš i Andrej Babiš. Agrofert zaparkovaný ve svěřeneckých fondech by díky tomuto zákonu dostal naservírované další obří sousto. Na úkor všech ostatních, vyjma několika obřích agropotravinářských koncernů. 

Proti návrhu novely se ostře postavila Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR). To je samo o sobě velmi výmluvné. Předseda ASZ ČR varuje, že takováto opatření "omezují spotřebitelskou nabídku, ohrožují konkurenční prostředí a mohou přispět k dalšímu zvyšování cen." ASZ ČR deklaruje, že zvýšení podílu českých potravin na trhu pomůže především uvolnění předpisů a zjednodušení podmínek pro zemědělce a potravináře, zejména pak drobné sedláky, případně podpora lokálních trhů. Ne direktivní nastavování jakýchkoli limitů. 

Stanovisko a návrhy ASZ ČR, ač to může znít trochu paradoxně, jsou v přímém rozporu se zájmy zemědělské loby. Ta totiž hájí především zájmy velkých koncernů. A tady se právě ukazuje, kdo na které straně stojí. Kdo opravdu hájí zájmy českých sedláků, rodinných farem a drobných výrobců potravin, a tím pádem také všechny ty ušlechtilé hodnoty, jako je rozvoj venkova, podpora drobného podnikání, trvalá udržitelnost v péči o půdu a krajinu, a v konečném důsledku zejména zájmy českých spotřebitelů.

Obávám se, že předkladatelé pozměňovacího návrhu novely zákona o potravinách z ANO a SPD to nejsou. Jejich návrh spíše nahrává velkým korporacím, jejichž zemědělské a výrobní postupy mají často vysloveně průmyslový charakter. Nějaká udržitelnost jim je většinou ukradená. Chtějí tvořit zisk (což je legitimní, to nezpochybňuji) a to většinou za jakoukoli cenu, i když jejich výrobky kvalitou pokulhávají. Proto se jim hodí státem garantované odbytiště. Problémy tolik diskutované dvojí kvality potravin rázem odpadnou. Lidé budou nuceni kupovat to, co je. 

V tomto ohledu mě zarazilo, že se pod návrhem podepsalo také několik poslanců dalších stran. Zejména mě zarazil podpis lidoveckého předsedy Mariana Jurečky, jehož strana má podporu drobných zemědělců ve svém DNA. Alespoň jsem si to myslel.

Sám Babiš se typicky staví k návrhu rezervovaně, vždyť s tím přišli jiní. Nicméně jeho slova z poloviny dubna prozrazují, odkud vítr vane. Cituji: „Potřebujeme se zamyslet nad soběstačností v potravinách a taky si vzpomenout na ty zemědělce."

Na celé věci mě uklidňuje to, že takovéto opatření se ve své podstatě rovná zavádění (nepřímých) cel, čímž nabourává pravidla vnitřního trhu EU. Už z tohoto důvodu je toto opatření neprůchozí.

Pašovat jogurty a brambory přes hranice tedy asi v dohledné době muset nebudeme. Přesto tento návrh beru jako důrazné varování a ukázku snah o ovládnutí a rozparcelování českého trhu s potravinami ze strany několika zemědělsko-potravinářských korporací.

Celá záležitost je také varováním, jak tenká linie nás dělí od nastolení korporátního, či možná spíše holdingového, fašismu. Vše v zájmu státu, stát jako obří holding. Občané jsou podřízení státu, poslušni zájmům holdingu.

Nevidím Andreji Babišovi do hlavy, nepodsouvám mu to, ale jak moc se budu mýlit, když to označím za zhmotnění snu člověka v jeho pozici o prolnutí České republiky s vlastním agrokombinátem? To je možná skutečný význam toho, co znamená "řídit stát jako firmu". Už dnes například vidíme, jak je český stát prostřednictvím svých institucí nucen bránit zájmy Agrofertu před zlou Evropskou komisí, alespoň jak to interpretují opoziční politici a některé média.

Pokud by zákon umožnil vytvoření monopolu několika firem na trhu potravin, nepůjde o zajištění soběstačnosti ČR, kterou předkladatelé svůj návrh obhajují. Výsledkem bude zajištění totální kontroly nad potravinovými zdroji v rukou několika velkých firem. Potom už nebude muset Babiš a jemu podobní řešit dohadování s Evropskou komisí o střetu zájmů nebo pravidlech o rovném přístupu k trhu, protože jim kontrola nad potravinami defakto zajistí totální kontrolu nad obyvateli své země. Nějakou EU už pro své bezprostřední ekonomické zájmy nebudou potřebovat.