Richardovo lví srdce. Aneb více Sulíků v politice.

Hodně poražených, ale jen jeden skutečný vítěz. Řeč bude o nedávných volbách na Slovensku. Nečekejte politologický rozbor nebo rozdávání moudrých rad po bitvě. Chci říct něco důležitějšího.

Pořád chceme od politiků, aby se chovali slušně, aby byli poctiví, nelhali, nekradli a pracovali ve prospěch veřejnosti. Realita je však na hony vzdálená našim představám. Takže přivíráme oči, volíme kompromisy, ztrácíme paměť a necháváme se uplácet z veřejných rozpočtů. Pak jsme zklamaní, když vidíme výsledek.

Slovenskem v těchto dnech prochází vlna zklamání z povolebních vyjednávání. Komentátoři mluví o zradě na voličích. Pravicové strany, které před volbami ostře kritizovaly vládu dosavadního premiéra Roberta Fica, obviňovaly jej z korupce a zásadně s ním odmítaly spolupracovat, teď do vlády s ním vstoupily. Vyměnily své voliče za vládní křesla.

Ale nemusí to tak být!

Naštěstí to neplatí pro všechny. Na pravici zůstává jedna politická strana (nepočítám nově vzniklá hnutí, o kterých toho příliš nevíme), která se skutečně chová tak, jak hlásá. Je to strana SaS v čele s Richardem Sulíkem. Sulík se snažil po těchto volbách dojednat pravicovou koalici bez SMERu Roberta Fica. Počty poslanců by seděly, ale potenciální koaliční partneři nakonec přes všechny deklarace přeběhli do tábora Roberta Fica. Sliby voličům byly ty tam. Hovořilo se o zodpovědnosti a o povinnosti vytvořit silnou vládu a zabránit sílícímu extremismu.

Také Sulík mohl podlehnout pokušení. Výzvy, aby se připojil, se přinejmenším v médiích objevovaly z úst představitelů nově se formující koalice. Neudělal to. Zůstal věrný svým voličům.

Ten stejný Richard Sulík bývá komentátory označován za člověka, který položil poslední pravicovou vládu Ivety Radičové. Skutečnost je jiná. Richard Sulík odmítl hlasovat pro připojení Slovenska k evropskému záchrannému balíčku ve věci potápějícího se Řecka. Hájil tak principy, které má jeho strana v programu. Navíc svůj postoj avizoval dlouho dopředu. Iveta Radičová však toto hlasování spojila s hlasováním o důvěře vládě. Jak to dopadlo, víme.

A proč to všechno říkám?

Protože vám chci ukázat, že se poctivá politika pořád ještě dá dělat. Že existují politici, kteří jsou slušní, neobelhávají své voliče, nesnaží se držet funkcí za každou cenu a na první místo staví službu své zemi a zájmy lidu.

Říkám to, protože si přeji více Richardů Sulíků do politiky.

Přeji si, aby v politice byli lidé, kteří do ní vnášejí idee. Kteří se za ně v politické aréně bijí jako lvi, protože jim věří. Jdou do toho srdcem, a proto nepolitikaří, nehrají zákulisní hry nebo dokonce divadlo pro voliče, aby mohli za oponou naplňovat zcela jiné zájmy. Přeji si více politiků, kteří zůstávají věrní svým hodnotám a hlavně mají pořád na mysli lidi, kterým se rozhodli v politice sloužit.

Proto pro mě mají slovenské volby jediného skutečného vítěze. Tím je Richard Sulík.