Protože by se to slušelo...

… řekla ombudsmanka Anna Šabatová, když obhajovala svou myšlenku, aby byl institut veřejného ochránce práv zakotven v ústavě. A to není všechno.

Zdá se, že Šabatová hodlá ze svého úřadu vybudovat respektovanou názorovou instituci, která bude udávat tón tuzemské parlamentní scéně. Postěžovala si, že poslanci dlouhodobě ignorují podněty ombudsmana. Proto by prý chtěla mít ústavou garantované právo předkládat k projednání podněty na rušení některých údajně protiústavních zákonů. Stručně řečeno, chce dostat úřad veřejného ochránce práv do ústavy. Co všechno si od toho ještě slibuje, neuvádí. A její odpověď na otázku proč? „Protože by se to slušelo.“

Jako by ten náš současný parlamentně-stranický systém nedostával už tak dost na zadek. Vznikají různá „nejsmejakopolitici“ spasitelská hnutí, hnutí za šíření dobra, nepolitické výzvy s cílem ovlivňovat politiky (zato s pochybným mandátem a s nejasným pozadím), případně jsme svědky rostoucího vlivu neparlamentních struktur, jako je například Asociace krajů ČR.

Do toho si Šabatová usmyslí, že si něco takového také pořídí, když už má tu vysněnou funkci. A proč ne. Když ti hašteřiví politici dobro nezajistí, musí ho zařídit jiná autorita.

Teď už jen prosadit, aby své právo na existenci měli ústavně zaručené také zahrádkáři, včelaři, filatelisté a další. No řekněte, neslušelo by se to také?

Smýšlení Šabatové o fungování světa ilustruje ještě lépe požadavek na prosazení zákona o sociálním bydlení, což si vytyčila jako jednu ze svých priorit. Pominu-li její právní aktivismus, či chuť vytvářet zákony a fušovat zákonodárcům do řemesla, zaujala mě opět její argumentace. Totiž, „pokud se chceme nazývat demokratickým, právním a sociálním státem, musíme mít zákon o sociálním bydlení.“

Myslím, že tím je řečeno vše. Bohužel, čeká nás strastiplná cesta budování sociálního státu s Bohušem a Annou, na jejímž konci bude lepší budoucnost a konečné vítězství pracujícího lidu.