Pracovní povinnost studentů je další ukázkou bezradnosti a bezohlednosti vlády

Vláda podcenila situaci a způsobila problémy na mnoha frontách. Teď čeká, že to za ni vyřeší studenti. Uvalila na ně pracovní povinnost. Není to vůči nim bezohledné? A je vůbec oprávněné uvalit na někoho tzv. pracovní povinnost?

Pracovní povinnost studentům čtvrtých a pátých ročníků lékařských fakult a posledních ročníků zubního lékařství a farmacie zavedla vláda v polovině října. Tedy před více než měsícem. To není krátká doba! Pracovní povinnost navíc platí už i pro studenty posledních ročníků středních zdravotnických škol i některých dalších vysokoškolských oborů.

Pokud chápu správně princip mimořádných opatření s plošnou působností, pracovní povinnost může vláda uložit pouze v době nouzového stavu a současně ji musí opravdu precizně zdůvodnit.

Odpovídá to skutečnosti?

Ano, řada nemocnic je přetížená. Je to ale dostatečný důvod, a hlavně oprávnění k tomu, aby vláda uvalila na studenty takto bezprecedentní plošnou povinnost pod hrozbou drakonické pokuty při jejím nesplnění?

Opravdu je možné udělat z jakékoli vybrané skupiny obyvatel nuceně nasazené, donutit je vykonávat určenou pracovní činnost, aniž by k tomu dali souhlas? Opravdu může stát všechno? Znamená to, že občané státu jsou jeho majetkem?

Promiňte mi otázky hnané do krajnosti. Nicméně nevěřím, že jsem jediný, kdo si je v této souvislosti klade. Pokud to necháme proběhnout bez povšimnutí, hrozí, že se vrátíme tam, kam se nejspíš většina z nás vracet nechce.

Pro připomenutí, zákoník práce z roku 1965 přisuzoval každému občanovi povinnost přispívat k rozvoji společnosti a to "především náležitým podílem na společenské práci". Socialistická ústava z roku 1960 jasně určovala, že "práce ve prospěch celku (je) přední povinností" každého občana.

Tehdy se také nikdo nikoho neptal. A nešlo jen o vybranou skupinu studentů. Pracovní povinnost měli všichni. Všichni museli pracovat ve prospěch celku a podílet se na budování zářných zítřků.

Vracíme se zpátky v čase?

Pokud přes toto varování připustíme, že situace ve zdravotnictví v souvislosti s koronavirovou epidemií nucené nasazení studentů ospravedlňuje, pak musíme položit na stůl další otázky a důsledně požadovat odpovědi.

Za prvé, je zcela legitimní ptát se, proč k situaci kolabujícího zdravotnictví došlo a zda se tomu dalo předejít. Vím, diskuse tohoto typu jsou nekonečné a situaci ve zdravotnictví tím nezměníme. Pokud ale někdo z pozice moci nařizuje někomu jinému, že se musí podílet na řešení situace, kterou nezpůsobil, pak je na místě se takto ptát třeba donečkonečna.

Zadruhé, stejně tak důležité je ptát se, zda se vláda a další zodpovědné orgány na tuto variantu vývoje epidemie připravily, aby předešly situaci, kdy budou nemocnice přetížené a nebude se jim dostávat personálu. Co všechno se může stát, ukazovaly během jara výjevy z Itálie i dalších zemí. Kde je zodpovědnost vládních politiků?

Pokud by premiér v létě zůstal zodpovědně doma, jako k tomu nabádal celý národ, a místo focení selfíček na Krétě se věnoval svým povinnostem, možná by na tom naše zdravotnictví bylo lépe. Dost možná by nebylo potřeba sahat k něčemu tak brutálnímu, jako je pracovní povinnost studentů.

Řada studentů už stejně od jara pomáhala v nemocnicích, ať už jako dobrovolníci, nebo jinou formou úvazků, případně si plnili svou praxi. Nečekali. Na rozdíl od politiků.

Vláda, jak typické, namísto promyšleného plánu a systémového přístupu, sahá k řešení silou. "Naženeme tam mediky. Však studují za naše peníze, tak ať se snaží!"

A jako vždy tak vláda činí až pět minut po dvanácté. Nesnaží se problémům předcházet. Snaží se uhasit požár, do nějž průběžně přilívala pěkně v rytmu průzkumů veřejného mínění benzín.

Osobně si myslím, že většina lidí se snaží jít v životě cestou, kde mohou být prospěšní druhým. O lékařích, lékařkách a dalších pracovnících ve zdravotnictví to platí nejspíš dvojnásob. (Platí to i o politicích?) Když do toho jdou, asi málokdo z nich si představuje miliony na účtu, spíše je k tomu vede zájem o věc, chuť pomáhat. Většina ze studentů, mediků, asi i tuší, že jejich práce bude honorovaná přinejmenším v prvních letech neradostnou mzdou. Přesto do toho jdou.

Nikdo z mediků ale při nástupu na fakultu nepodepsal smlouvu, že zahájením studia souhlasí s případným nasazením na základě uložení pracovní povinnosti v některé z nemocnic v místě svého trvalého bydliště.

O tom, kam k plnění této takzvané povinnosti studenti nastoupí, rozhoduje příslušná krajská samospráva. Chápu, že kraje by měly mít přehled, kde situace nejvíce hoří, ale na druhou stranu jim to dává do rukou moc nad umístěním studentů, a to bez jakékoli diskuse či ohledů na jejich životní situaci(!).

Právem pak od studentů zaznívá, že kvůli plnění této tzv. pracovní povinnosti nestíhají školu. Přitom studenti posledních ročníků mají z logiky věci před státnicemi. Ne vždy jim navíc školy vychází vstříc a jejich nucené angažmá berou v potaz.

Nezřídka se stává, že studenti studují v jednom městě, ale k tomuto nucenému nasazení jsou voláni do kraje svého trvalého bydliště, často i stovky kilometrů daleko. To se pak těžko stíhají přednášky a cvičení.

Toto je samo o sobě dost bezohledné. Namísto toho, aby premiér vystoupil a veřejně studenty požádal o pomoc v rámci jejich možností a při zvážení jejich dalších povinností, nechává je napospas zvůli systému. Mladí lidé se stávají kolečky ve stroji, nástrojem k řešení problému, který způsobil někdo jiný.

Schválně, kolikrát medikům a dalším stovkám nuceně nasazených studentů premiér veřejně poděkoval?

To, že se se studenty zachází jako s vazaly, dosvědčuje třeba i to, že jedna ze studentek medicíny má v pracovní smlouvě uvedeno, že nastupuje jako "dělník ve zdravotnictví"?

Takže studenti mají zachraňovat situaci, kterou nezpůsobili, ale ještě s nimi budou s prominutím takto vydrbávat a vymýšlet, jak jim za jejich nasazení zaplatit co nejméně? Přesně toto je další z důvodů, proč tato pracovní povinnost je v mnoha případech spíše nuceným nasazením.

Existuje rychlejší cesta, jak studenty znechutit a nasměrovat je po absolvování studia do zahraničí?

Vlastně by to nikoho nemělo překvapovat.

Ti, co zachraňují situaci, pod vedením této vlády často bývají odsunuti do kouta. Hlavní je mediální prezentace heroických výkonů vybraných členů vlády. Best in covid.

Příklad? Vláda slibovala odměny zdravotnickému personálu. Jako vždy to ale nakonec dopadlo jinak. Zeptejte se zdravotníků.

A takto bychom mohli pokračovat dále, třeba u podnikatelů, kterým vláda slíbila různé kompenzace a ve finále se to už několikrát ukázalo jen jako veřejná proklamace bez skutečného plnění.

Doufám, že přes to všechno to studenti ustojí a nenechají se otrávit. Věřím, že je tato zkušenost naopak posílí, a jednou to budou oni, kdo dá této zemi lepší budoucnost.

Studenti, držte se.

Děkujeme za vaši práci.