O parazitech a opájení se mocí

Strašidelné výroky zazněly na sněmu socdem z úst stínového ministra financí Mládka. Označil živnostníky za parazity. Milion lidí, kteří se postavili na vlastní nohy a vzali zodpovědnost do vlastních rukou, jsou pro ČSSD parazité. Nemůžu si pomoct, ale takové bolševické výroky hraničí s rozdmýcháváním třídní nenávisti. Je to nutné? Bez ohledu na sazby daní a odvodů u živnostníků a zaměstnanců, mi taková nenávistná slova připadají zbytečná a hloupá.

Když už chce pan Mládek hodnotit míru parazitismu živnostníků, měl by vzít do úvahy jejich skutečné postavení. Živnostníci se musí starat sami o sebe. Musí si shánět práci, zakázky, platit nájem, úvěry související s podnikáním, snažit se odvést kvalitní práci. Někteří z nich dokonce dávají práci dalším lidem. Tedy zaměstnancům, na kterých podle pana Mládka parazitují. Nebo snad stát proplácí živnostníkům čtyři týdny dovolené a garantuje jim osmihodinovou pracovní dobu? Dokáže je snad stát ochránit tříměsíční výpovědní lhůtou proti zlým odběratelům, kteří přestanou mít o služby živnostníka zájem?

Osobně si velmi vážím lidí, kteří drží situaci pevně ve svých rukou, mají nápady, které dokáží realizovat, a něco je za nimi vidět. Obdivuji lidi, kteří jdou za svým cílem a rvou se se svým podnikáním navzdory nelehké ekonomické situaci. Mimochodem, ten milion živnostníků je třetina ekonomicky aktivních lidí v ČR a navzdory ekonomické krizi se jejich počet drží na více méně stabilní úrovni. Je to kvůli jejich parazitismu? Možná, než vyvolávat nenávist, by stálo za to naopak aktivitu lidí podporovat, dávat jim co nejvíce svobody a míru zdanění naopak snižovat. Ono se totiž ve spojení se zvyšováním minimální mzdy a daní podle receptu ČSSD může snadno stát, že ti zaměstnanci nebudou mít kde být zaměstnáni. A to pak teprve bude peklo, o kterém pan Mládek tak plameně hovořil.

Tak jako ukázal pan Mládek, většinou mluví lidé, kteří nikdy neměli odpovědnost za druhé. Jedná se v lepším případě o salonní moudra, v tom horším o arogantní výkřiky člověka poháněného závistí vůči odhodlání a schopnostem jiných.

Možná se ale dnešní sociální demokracie jen koupe v pocitu očekávaného příchodu moci.