Nejzelenější politik? Tak tady byste to rozhodně nečekali!

Zatímco v médiích stále rezonuje Grétino tažení za lepší klima, o některých skutečných bojovnících jen těžko uslyšíme. Jsou příliš všední. Alespoň na první pohled. Tady je jeden. A máme se od něho co učit.

Věřili byste tomu, že nejzelenější politik amerického kongresu je člen strany Donalda Trumpa?

A věřili byste tomu, že je to farmář z Kentucky, z amerického Středozápadu, jehož kulturou rednecků valná část středních a vyšších vrstev Američanů pohrdá?

Thomas Massie je zajímavý úkaz americké politiky. Přijde mi natolik inspirující, že stojí přinejmenším za pár řádků i na českém blogu. Je to politik, který si vysloužil nálepku extremista, jeho slovy proto, že je natolik konzistentní ve svých názorech a postojích, že to někomu připadá jako extrém. Massie je členem Republikánské strany, ale fakticky je spíše libertariánem, nebo jak on sám říká ústavní konzervativec (constitutional conservative), který se hlásí k odkazu amerických Otců zakladatelů. 

Pokud bych mohl nějak koncentrovaně vyjádřit jeho světonázor, pak je to zřejmě svoboda, osobní odpovědnost a akce.

V nedávné době mě zaujal rozhovor s Thomasem Massiem, v němž se mimo jiné dotkl momentálně přetřásaného tématu ochrany klimatu.

Massie je typický příklad self-made mana. Vystudoval robotiku na MIT, ale hrdě se hlásí k odkazu svých předků, farmářů, rednecků, jak sám říká. Už na vysoké začal podnikat a dařilo se mu. Vedle toho stihl vystavět vlastními rukami rodinné sídlo a vybudovat na přilehlých pozemcích farmu. 

A tady se začíná zrcadlit jeho filozofie. Při stavbě domu využíval zásadně místních materiálů. Dokonce šel tak daleko, že vlastnoručně opracovával kámen pro svou stavbu. Střechu domu má pokrytou solárními panely. Je zcela nezávislý na elektrické síti, do které vůbec není připojený. V garáži parkuje Teslu, kterou pohání elektřinou z vlastní produkce. 

Dovedete si představit lépe vyjádřený udržitelný způsob života? 

Vše se točí kolem soběstačnosti. Massie říká, že soběstačnost je to, čeho chce dosáhnout a co chce předat svým potomkům. Chce jim předat hospodářství, které je nezávislé na ekonomické situaci země a současně funguje v symbióze s přírodou. Možná to je drobnost v kontextu celosvětového boje za lepší klima, ale Massie říká, že má na svých pozemcích i kus lesa a že nikdy nepokácí jediný strom. 

Soběstačnost je jeho dlouhodobá vize.

Pro Massieho je to i mindset, myšlenkové nastavení, praktický přístup k životu. 

Massie odmítá dotace a státní podporu, zvlášť ve jménu environmentalismu. Je zastáncem přístupu osobní odpovědnosti. Pokud chci něco změnit, můžu, mám to ve svých rukou. Asi by nepodpořil návrh české vlády, která se rozhodla nalít sto milionů do výsadby stromů. Je to ušlechtilý záměr, ale možná někteří cítí, že provedení není příliš šťastné.

Sám Massie má výhrady k různým vládním programům typu Green New Deal, které mají bojovat za lepší klima tím, že do nich vláda rozpustí miliardy z peněz daňových poplatníků. Takový boj za klima má podle něho především tyto důsledky:

• zvýšené utrácení musí někdo zaplatit = vyšší daně,
• zvýší se závislost občanů na státu,
• větší dohled a kontrola.

Postupně. Když vláda pošle peníze na projekty pro ochranu klimatu, tyto peníze budou nejspíš chybět jinde. Někde je proto musí vzít. Pro vlády není nic přirozenějšího, než zvýšit daně. Ostatně, vidíme to v poslední době u nás. Kreativita politiků při ždímání občanů nezná hranic.

Mohutné transfery peněz zvětšují moc vlády nad občany. Ti se stávají závislými. Postupně se mění i jejich způsob uvažování, mentalita. Mnozí se postupně dobrovolně podřizují vůli vládnoucích vrstev, cítí se bezmocní a čekají na spásu od politiků. 

Závislí jedinci se také snadněji podřizují kontrole. My vám dáme peníze (ehm, vaše peníze) a vy za to vyplníte formulář, pořídíte si EET... poctivý člověk nemá co skrývat, že? Vláda také tímto přerozdělováním samozřejmě získává větší kontrolu nad penězi v ekonomice. A v neposledním případě samozřejmě těmito penězi dotuje kastu vyvolených, kteří díky různým vazbám na tyto dotace dosáhnou a mají v tomto ohledu vydobytou určitou exkluzivitu. Však pro příklady také nemusíme daleko, že?

Pokud by to někomu unikalo, Massie tím nechce a priori kritizovat hnutí bojovníků za lepší klima. Chce tím spíše upozornit na rizika, která s sebou přináší stupňující se tlak na politiky a jeho důsledky. Politici toho moc rádi využijí.

Massie udeřil hřebíček na hlavičku v momentě, kdy položiljen napůl řečnickou otázku, zdali všichni ti, kdo požadují řešení problémů s klimatem po jiných, sami něco dělají. Vzhledem k jeho způsobu života si to může dovolit. Walk the talk je jeho krédo. Dokonce vyzývá novináře, aby šli a zeptali se každého člena amerického Kongresu, co on sám osobně dělá pro životní prostředí. Regulace a přikazování ostatním, co mají dělat, není jeho politické krédo. 

A v tom je také dědictví rednecků. "Já se nestarám o to, co dělají na svém pozemku sousedé. Oni se zase nestarají, co dělám na svém pozemku já. A tak to má být." To platí samozřejmě i pro velké znečišťovatele. Pokud něčí aktivity poškozují cizí pozemek, životní prostředí někoho dalšího, pak ano, pak má nastoupit zákon. Stát má podle Massieho a tradičních konzervativců garantovat právo na osobní svobodu a majetek a má dohlížet na vymáhání práva.

Celkově je zřejmé, že pro Massieho je klíčem k udržitelnosti péče o svěřený majetek, okolní krajinu, místo, ke kterému má člověk vztah. V tom se myslím skvěle shoduje s konzervativním filozofem Rogerem Scrutonem, který o této problematice napsal celou knihu. Scruton dává do centra dění koncept oikophilia, čili vztah k domovu, který zahrnuje také vztahy s ostatními, a to i napříč dávno minulými a ještě nenarozenými generacemi.

Je to také soběstačnost, což sám Massie zdůrazňuje a hlavně o ni sám usiluje. Dělá, co říká. A nekáže přitom ostatním, co mají dělat. 

Aby nedošlo k mýlce, neříkám, že Massieho cesta je jediná možná. Mně osobně však zaujala natolik, že jsem se o ni chtěl s vámi podělit. Třeba vás také inspiruje.

PS: Pokud byste chtěli více inspirace, mrkněte na můj předchozí článek Záchrana planety: Co bych udělal jinak než Greta.