Ministerstvo dotací a zemědělci na scestí

Přesně tak to na mě působilo, když jsem dneska po očku sledoval debatu u Moravce. Jakoby se české ministerstvo zemědělství přejmenovalo na ministerstvo dotací. Vzduchem lítaly miliardy a všichni se shodovali na tom, že jedinou spásou pro zemědělce jsou dotace. Čeští zemědělci jsou na vymření a potravinová soběstačnost Česka je v ohrožení.

S tím druhým souhlasím, s tím prvním ale nikoli. Ano, potravinová soběstačnost České republiky to má nahnuté. Domácí zemědělská produkce podle dostupných statistik klesá, zvyšuje se podíl dovozu na tuzemské spotřebě. Čeští zemědělci ale v ohrožení rozhodně nejsou. Jestli je něco špatně, tak je to struktura zemědělské produkce, totálně pokřivený trh a panující zmatek v zemědělském sektoru.

Hezky to řekl diskutující Marian Jurečka, který upozornil, že jsou čeští zemědělci zmatení, protože neví, co od nich ten stát vlastně chce. Jestli mají pěstovat obilí, chovat prasata nebo udržovat krajinu (parafrázuji). Bohužel, českému zemědělství chybí vize. Otázka však je, jestli to má řešit stát, nebo bychom měli dát co největší prostor lidem, jejich iniciativě a soukromým aktivitám.

Současná debata o budoucnosti zemědělství se točí výhradně kolem rozdělování dotací. A dotace do značné míry ovlivňují strukturu produkce. Přirozeně, pokud stát připlácí za produkci řepky, bude čím dál více zemědělců pěstovat řepku. Před volbama se obvykle také vytáhne Evropská unie a kolik z ní ta která strana dokáže vydolovat. Krom toho se u nás každý rok pravidelně mluví o sanaci škod, které zemědělcům způsobily vedra, kroupy, mrazy atp. Nepřipadá vám to trochu divné?

Mezi hosty nedělní debaty byl ministr zemědělství v demisi Miroslav Toman. Těžká váha. Ministr v demisi, toho času spíše v předvolební kampani, sliboval další miliardy, ale koncepční řešení nenabízel. Jediné, co z něj v závěru debaty vypadlo, bylo, že tuzemské potraviny mají špatný marketing. Ministr Toman si nechal od moderátora vnutit tezi, že 200 milionů, které náš stát dává do marketingu na podporu značky Klasa, je málo.

Domnívám se, že žijeme ve velkém omylu. Zemědělství nespasí dotace. Myslím, že za své hovoří ty rozsáhlé lány už jednou zmiňované řepky. Letošní produkce řepky u nás je mimochodem historicky největší. A co bude, až dojdou dotace? Jsme připraveni na to, aby se naši zemědělci obešli bez dotací? Vytváří stát dlouhodobé podmínky pro zdravé fungování zemědělství a potravinovou soběstačnost? Samotné dotace jsou cesta do pekel.

Myslím si, že zemědělskou produkci by neměly určovat dotace, ale trh. Světe div se, ale už dnes existují zemědělci, kteří nežijí z dotací a svou produkci řídí podle poptávky na trhu. Osobně znám několik drobných zemědělců, kteří pěstují ovoce nebo zeleninu, a svou produkci pak prodávají koncovým zákazníkům. A funguje jim to! Domnívám se, že tak je to správně.

Ano, očekávám reakce, že bez dotací nebudou naši zemědělci schopni konkurovat levným dovozům z Polska nebo předotovaným zemědělcům z Francie či Španělska. Která vláda ale přišla s iniciativou, aby se tohle v rámci EU změnilo? Pamatuji si pouze nářky a smířené konstatování, že pokud budeme šlapat brázdu, tak také něco z unijního rozpočtu dostaneme.

Tak i tak, zásadní problém vidím v tom, že se otázka českého zemědělství redukovala výhradně na objem dotací. Vytrácí se z toho pak to podstatné – zákazníci, tedy lidé.