Když tonoucí se stébla chytá, vytáhne restituce a Benešovy dekrety

Preference sociální demokracie padají úměrně tomu, kolik miliard lítá vzduchem za jejich předvolební sliby. Volič otupen předvolební selankou začíná hledat raději jinde. Provařené obličeje Sobotky a Haška přestávají táhnout. Jsou tu už moc dlouho. Babiš je fresh, nabízí změnu.

ČSSD má určitě lidem co nabídnout. Její program prochází dlouhodobou kultivací a reprezentuje legitimní levicový pohled na svět. Jenže její reprezentanti jsou v poslední době spíše karikatury vlastního programu. Lidé bez minulosti, na kterou by mohli být hrdí. Lidé bez zkušeností s každodenním životem odkojení v parlamentním akváriu. Odborářští bossové, kteří staví své životní krédo na rozeštváván lidí. Případně pak strécové, jejichž jedinou politikou je okázalá lidovost a pouťové atrakce v předvolební kampani. Svůj program ČSSD utopila v laciných slibech a podivném personálním panoptiku.

A co teď s tím? Nu, soudruzi dali hlavy dohromady a přitvrdili. Občanům vyhrožují, že musí zvolit silnou vládu. Nikoli minimální stát, který nechá lidi žít vlastní životy. Ale silnou vládu v rukách zkušených šíbrů, kteří budou mít o to větší možnost žít své sny v parlamentních výšinách. A jak taková silná vláda bude vypadat v praxi, ukázal docela nedávno hejtman Hašek v kauze billboardů, které poukazovaly na jeho přehmaty a které nechal díky pohotovým mocenským linkám bleskurychle odstranit. Nebo ještě hůře vzpomeňme na pověstné Rathovy krabice od vína. Přeloženo, silná vláda rovná se maximální moc v rukách jedinců.

A protože ani silná vláda na propad preferencí nezabrala, vytáhnou se znovu církevní restituce a Benešovy dekrety. Místo vize a řešení opět jenom strašení.

Nezbývá než dodat, Pán Bůh s námi.

PS: Autor tímto textem nevyjadřuje svůj postoj ke jmenovaným politickým stranám, ani k jednotlivým církvím a církevním restitucím.