Když jde o kejhák aneb Vědcům už zase věříme?

Trocha komparatistiky občas neuškodí. Nemám rád škatulky, opravdu ne. Je ovšem vskutku pozoruhodné, jak tzv. klimaskeptici a různí experti osočující kdekoho z „alarmismu“ najednou vědce zase poslouchají na slovo.

Ne že bych chtěl k tématu současného celosvětového problému bůhvíjak přispívat, ostatně nějaký kolega bloger tu nedávno trefně podotkl, že zamořené je to už i tady na Blogu. Na jeden zajímavý aspekt bych tu ovšem rád poukázal. 

Ve věci ekologických problémů toho bylo napsáno hodně, a jelikož je to téma značně komplexní – a s potenciálem posunout lidstvo dál –, svět se zákonitě rozdělil do dvou extrémně protichůdných skupin plus nějaký ten prostor mezi, jak už to bývá. Je ovšem s podivem, jak stejní lidé, kteří kdekoho obviňovali z alarmismu takovým způsobem, že prakticky nechtěli slyšet o tom, že bychom vůbec něco zásadně špatného na této planetě prováděli, najednou každodenně visí na mediálních zdrojích a k obecnému vědeckému diskurzu jsou naprosto nekritičtí. Proč? 
Proč asi…

Onou komparatistikou mám na mysli několik málo hlavních faktorů, které se vyskytují v obou případech.

1. Majorita vědecké obce z celého světa se shoduje. 
- V prvním případě se shoduje na tom, že člověk klima skutečně ovlivňuje. Nejedná se zdaleka pouze o nějaké CO2, ačkoli to na seznamu zpochybňovaných položek figuruje často. Tzv. popírači svého slaměného panáka dokola stavěli jednoduše na tom, že klima se přece měnilo odjakživa – což je sice pravda, jenže v tomto případě se jedná o změny antropogenní, na něž obec vědecká upozorňuje. Nové studie toto dokládající vznikají pravidelně. 
- V případě druhém se vědci víceméně shodují na nebezpečnosti viru, jeho průběhu, na opatřeních atd., přičemž výzkum samozřejmě nepřetržitě probíhá, což ostatně platí i pro případ první. V této verzi ovšem z jakéhosi záhadného důvodu téměř nikdo neprotestuje a lidé se spíš předhánějí v tom, jak moc celou věc řeší a co všechno už udělali nebo naopak nedělají. Stejně jako se zároveň tvoří fronty u doktorů – tedy dalších praktikantů vědy, u kterých jsme si bůhvíproč zvolili, že zrovna jim tedy věřit budeme… 
(A to upozorňuji, že nejsem zrovna zastáncem nějakého rigorózně vědeckého přístupu k životu – jsem naopak hozen spíš do jakési ezoterické filozofie.)

2. První vlaštovky byly nezřídka vysmívány.
- Jedna školačka dokázala přimět celý svět, aby vytáhl hlavu ze zadku a začal přemýšlet i o budoucnosti vzdálenější, než je pouze nadcházející víkend nebo letní dovolená. Své odpůrce si samo sebou našla, a to přesto, že říká pouze a jenom to, abychom věnovali pozornost odborníkům, jelikož tu máme problém, na který kašleme a to se nám nemůže vyplatit, jsme tu přece společně. Nic víc. Pro přívržence tohoto přístupu se ale vymyslely náležité škatulky a bylo to. Bagatelizace, dehonestace a věc se pěkně zametá pod koberec. 
- Na problém s novým virem bylo v Evropě upozorňováno již někdy v lednu (nechávám naprosto stranou laxnost, pokrytectví a nezodpovědnost čínské totalitní vlády), ovšem věc se nijak zvlášť neřešila. A obdobně, pokud jste si nasadili roušku minulý týden, mohli jste se často setkat s úsměškem. Těch bohorovných, co mají jasno. Těch chytrých, co to vědí líp. Dneska? Platí pomalu tisíce za nedostatkové roušky a lítají po krámech, kde skupují těstoviny, banány a toaleťáky jako o život (poradili jim to nejspíš ve stejných facebookových skupinách, kde jim předtím říkali, že celé globální oteplování je blbost). A roušku nebo její obdobu teď uvidíte téměř všude, alespoň tedy u těch zodpovědnějších (mnozí zjevně stále nepochopili – respektive na to kašlou –, že nejde pouze o zdraví jich samých, nýbrž o potencialitu přenosu na další). 

Čím to tedy je? Co že tak najednou? Kde jsou všichni ti osočovatelé z alarmismu? Není to všechno jenom bouda, na které někdo vydělá? (Tedy… on na tom určitě někdo vydělá, o tom žádná.)
Problém je samozřejmě ten, že tady už přestává všechna sranda a my máme dopad stávající pandemie přímo před očima (a to ještě zdaleka neznáme celkový dosah). Na rozdíl od ekologie, protože my to tu přece nějak dožijem, že jo, navíc na sociálních sítích psali, že je to všechno stejně kravina, tak proč vycházet z pohodlně zaprděné kolébky vlastního, jasně daného světonázoru, když učit se něco nového je tak namáhavé… Následky našeho příšerného počínání na této planetě jsou sice velmi dobře vidět už v současnosti, ale když se člověk trochu snaží a důsledně dodržuje princip konfirmačního zkreslení (čtu pouze zdroje obecně ladící s tím, co si už beztak myslím), je zatím docela možné stále žít ve velké nevědomosti. Další generace už ovšem jednání nás a našich předchůdců pocítí daleko víc, opravdu na vlastní kůži. Tzv. elitám je to samozřejmě šumafuk, ty si své separované vily a ostrovy dávno zařídily. A my se stále necháváme ohlupovat – proč taky ne, když je možno poukazovat na spoustu aspektů, které nám tak krásně hrají do karet: například v tom, že na jakékoli nové a prospěšné myšlenkové hnutí se nevyhnutelně musí nabalit hromada podvodníků a vůbec parazitů s vlastní agendou. 

Jsem zvědav, jak moc – případně jestli vůbec – se ze současné situace poučíme. Že lidi blbnou a jsou schopni jednat naprosto bezohledně, už jsme věděli; takové procento se najde vždy a je jisté, že vyhrocená situace krásně odhaluje charakter člověka. Víc než panice to v tomto případě opravdu přičítám sobectví, to má ostatně hlubší výpovědní hodnotu. 
Bylo by ale dobré zamyslet se teď nad věcmi v globálu. Možná pak dojdeme i k jistému přehodnocení našeho přístupu k problémům, které se sice teoreticky nejeví jako zcela akutní – protože zatím nejde o naše bezprostřední pohodlí, natož o život –, ale vlivem své ignorance na jejich eskalaci poneseme vinu. 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Pavel Jeřábek | úterý 17.3.2020 21:23 | karma článku: 6,97 | přečteno: 418x
  • Další články autora

Pavel Jeřábek

Moskevské střílení…

23.3.2024 v 14:04 | Karma: 23,39

Pavel Jeřábek

Milá ČT, nakašli si

9.9.2023 v 10:15 | Karma: 47,43